NEWS
Blog je v rozsiahlej rekonštrukcii prosím o zdĺhavé strpenie hodnú chvíľu to potrvá! Následne vám chcem oznámiť že čo sa týka, anime obsahu znižuje sa na čo možno najmenší počet aním respektíve ostanú tu iba tie ktoré ma zaujímaju... Thanks
Vaša LizzyANT


ikons
- Tématické Články - články na určitú tému (moje články prevažne určené časopisu)
- Fotografie - rozdelenie fotiek, cosplay, umelecké, aneb fotky čo sme blbly s kamošmi alebo až nakoniec moje osobné fotky a zo súkromnejšej sféri
- Cons - Cony na ktorých som sa zúčastnila :)



Srpen 2008

Dalsie moje knihy...juchuuu

31. srpna 2008 v 11:11 | Ebigael114 |  Moja anime zbierka
toto som semcela dat davnejsie ale nebola prilezitost..takzeto sem davam teraz...

Dveře chaosu 1

31. srpna 2008 v 11:10 | Ebigael114 |  Dveře chaosu
Autor Príbehu-Ryoko Mitsuki
Prekladatel-Jana Tučníková
Nakladatelství- Zonerpress
Cena-
6,71
Jen dvojčata Clarissa a Mizeria ovládají Čtvero dveří, které chrání svět před pádem do chaosu. Když jejich strážce Rikhter unese Clarissu, oslabí tak Dveře chaosu, skrze které do světa začnou proudit démoni a hrozí, že zničí celé království. Najde Mizeria svoji sestru včas, aby mohla dveře uzavřít a obnovit tak ve světě řád?
Premiéra japonské manga-ka Ryoko Mitsuki vás skrze čas a prostor zavede do světů, o nichž jste nikdy ani nesnili.
Tato kniha je vytištěna ve stylu "manga", v autentickém japonském formátu zprava doleva. A protože žádná z kreseb nebyla převrácena nebo nahrazena, čtenáři si příběh vychutnají přesně tak, jak jeho tvůrci zamýšleli.
Tu si mozete stiahnut par stranok...
Watashi: Mám

Temné Metro 1

31. srpna 2008 v 11:10 | Ebigael114 |  Temné Metro
Autor Príbehu-Tokyo Callen
Prekladatel-Jana Tučníková
Nakladatelství- Zonerpress
Cena-
6,71
To, co se nachází pod systémem Tokijského metra, je děsivější, než jste si kdy dokázali představit...
Hluboko pod Tokiem leží hranice mezi naším světem a zemí mrtvých - po níž vás bude provázet tajemný mladík jménem Seiya. V této sbírce hrůzostrašných povídek sledujte spletité příběhy o smrti a prokletích tohoto strašlivého podsvětí, kde nevinné mládí padá za oběť duchům, číhajícím v podzemí Tokia.
Tato kniha je vytištěna ve stylu "manga", v autentickém japonském formátu zprava doleva. A protože žádná z kreseb nebyla převrácena nebo nahrazena, čtenáři si příběh vychutnají přesně tak, jak jeho tvůrci zamýšleli.
Watashi: Mám

Fénix Noci 7..Koniec

31. srpna 2008 v 8:07 | Ebigael114
Tamara se potichu procházela po ztichlém domě. Bylo to podivné, ale zuřící bouře dodávala domu určitý hrozivý podtón. Bouchající okenice, průvan a táhlé vzdechy. Tamara potřásla hlavou a pokračovala v chůzi. Neomylně mířila k pokoji Yoha Asakury, ale všemožně se zdržovala, protože se styděla a zároveň byla na pochybách.
Vážně to chci udělat?
Když vzhlédla, tak spatřila Yohovy dveře.
Tak jdeme na to...
Tamara sebrala odvahu a zaklepala. Dlouho se nic neozývalo, ale pak Tamara uslyšela tlumené: ˝Dále! ˝
Tamara vešla dovnitř a uviděla Yoha, který seděl na posteli a vypadal nervózně.
˝Yoh, můžu s tebou mluvit? ˝
˝Jasně, Tami. Co potřebuješ? ˝
Tamara se začepýřila a posadila se na postel vedle Yoha. Dveře nechala otevřené. ˝Vlastně.. ˝
˝Poslouchám. ˝
˝Už jsi požádal Annu o ruku, že. ˝ Nebyla to otázka.
˝Ano. ˝ Potvrdil Yoh.
˝A... máš ji rád? ˝
˝Jasně. Proč se vůbec ptáš? ˝
˝Já jen... víš, mám tě taky ráda. A bojím se, že když s Annou budete manželé, tak... se už neuvidíme. Že mě k tobě nepustí. ˝
˝Co? ˝ Žasl Yoh. Tohle se Tamaře nepodobalo. ˝Co to povídáš? Samozřejmě, že pustí! Jsme přece přátelé, ne? ˝ Poté se pousmál a dodal: ˝Mám tě taky rád, Tamaro. ˝
˝Opravdu? ˝
˝Jo. ˝
Tamara se na Yoha dívala takovým zvláštním způsobem, ze kterého bylo Yohovi zvláštně.
Její tvář byla najednou velice blízko. Yoh chtěl něco říct, ale v tu chvíli jej Tamara políbila.
Yoh na chvíli zavřel oči a užíval si polibek, ale pak se prudce odtrhl.
˝Tamaro, zbláznila ses? ˝
˝Promiň, Yoh. Já nechtěla.... ˝
˝Možná bude lepší, když půjdeš spát. ˝ Odpověděl Yoh.
˝Asi jo. Tak ahoj. ˝
˝Ahoj. ˝
Tamara se nervózně usmála a odešla. Yoh chvíli zíral do zdi a pak si lehl do postele.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Anna se slzami v očích pochodovala dlouhou chodbou. Nemohla uvěřit tomu, co právě viděla.
Myslela jsem, že mě miluje... přitom se ocicmává s každou holkou, na kterou narazí. Je to hnusný hajzl! Už ho nikdy nechci vidět!
Když šla k Yohovi, tak zjistila, že má otevřené dveře. Uvnitř zahlédla Tamaru a Yoha, jak se líbají. Okamžitě se vytočila na podpatku a utekla pryč.
˝Achh... ˝ozvalo se před Annou. Z oné místnosti právě vyšel Trey se spokojeným úsměvem na tváři. Zahlédl Annu a zamával na ni.
˝Ahoj, Anno! ˝
Žádná odpověď.
˝Anno! To jsem já, Trey! ˝
Anna přišla až k němu, ale nezastavila se. Trey ji popadl za rameno a otočil si ji k sobě. Když jí pohlédl do očí, tak zesinal. Byly černé.
˝Do prdele! ˝ Zaklel.
Anna mu hrubě stiskla ruku, kterou ji držel za rameno. Ozval se zvuk lámaných kostí. Trey neměl čas ani vykřiknout, protože druhý úder do břicha mu vyrazil dech. Nakonec ho Anna popadla za límec a hodila proti zdi. Něco křuplo a Trey zůstal ležet na zemi.
Anna se na něj dívala prázdným a jakoby neúčastným pohledem. Pomalu se otočila a odcházela pryč. Za chvíli se zastavila a jakoby o něčem přemýšlela.
Po chvilce se ozvalo cinknutí. Pak Anna odešla.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
˝Tamaro, tak jak jsi dopadla? ˝ Zeptala se Elena s náznakem zájmu. Čekala na ni přímo před jejím pokojem opřená o zeď, než se vrátí.
˝Udělala jsem, co jsi chtěla. ˝
˝Výborně. Doufám, že to bude stačit... ˝
˝Stačit na co? ˝
˝Uvidíš... moc jsi mi pomohla, Tami. Děkuju. ˝
Elena se na ni vřele usmála a odešla pryč. Tamara za sebou zavřela dveře a přemýšlela, zdali neudělala tu nejhorší chybu v životě.
˝Eleno, stůj. ˝
Elena se otočila po hlase a uviděla Lennyho, jak se opírá o zeď.
˝Proč to děláš? ˝
˝Proč dělám co? ˝
˝Nehraj si na hloupou. Proč se snažíš rozdělit Annu a Yoha? ˝
˝To není tvoje věc. ˝
˝To se velice mýlíš. ˝ Za Lennym se objevil Bason. ˝Nenechám tě to udělat. Yoh a Anna jsou spolu šťastní a já chci, aby to tak zůstalo. Budu za to i bojovat! ˝
Elena se jen pousmála. ˝Tak chtivý zemřít? ˝
Len se ani nepohnul. ˝Od začátku jsme byli tvé figurky, že? Hrála jsi s námi hru, kterou jsem předtím neviděl... chceš oddělit Annu a Yoha, co? Donutila jsi nás sem přijet za Annou...donutila jsi Tamaru, aby ho svedla a Anna to viděla... a konečně, tvůj plán je v pohybu... ˝
˝Víš, Lene, nejde mi o ně jako o pár. Jde mi hlavně o Annu... ˝
˝Proč? ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Yoh se probudil brzy ráno. Promnul si oči a šel dolů na záchod. Když sešel po schodech dolů, tak si všiml Treye, který ležel omráčený na zemi.
˝Treyi! ˝ Vykřikl Yoh a přiběhl k němu.
˝Yoh? ˝ Zašeptal Trey.
˝Co se ti stalo? ˝
˝Anna.... byla nějak naštvaná.. ˝
˝Tohle ti udělala Anna? ˝
˝Jo... ˝
˝Vydrž Treyi, seženu pomoc. ˝
˝Jasně... ˝
Jak Yoh běžel pryč, tak na něčem málem uklouzl. Když se sehnul a předmět si lépe prohlédl, tak zbledl.
Byl to snubní prsten, který dal Anně.
Viděla mě. Panebože, jak jsem mohl být tak pitomý! Pomyslel si. Musím ji najít.... najít a vysvětlit to.
Yoh se rozběhl. Po chvíli narazil na Piriku, která na něj překvapeně zírala, když se vyřítil zpoza rohu.
˝Piriko, Trey je zraněný! ˝
˝Co? ˝ Vyvalila na něj oči Pirika.
˝Leží tam dole u záchodů! Pomoz mu prosím, já se zatím postarám o Annu. ˝
˝Co? ˝
˝Nemám čas ti to vysvětlit! Prostě udělej, co ti říkám! Prosím. ˝
Yoh si pospíšil dál a nechal za sebou naprosto zmatenou Piriku, která se nejistým krokem vydala směrem k záchodům.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Yoh vyběhl před dům. Kudy teď? Doleva? Doprava? Rovně? Yoh se nemohl rozhodnout, ale pak uviděl na kopci velký červený maják.
˝No ovšem. ˝ Zamumlal. Anna bude nejspíš tam, protože je to místo, kde jsme se poprvé potkali.
Yoh se bez rozmýšlení pustil do kopce. Běžel rychle a vůbec se nezadýchal. Tréninky od Anny byly zřejmě k užitku.
˝Anno? ˝ Zavolal, když se konečně ocitl u majáku. ˝Jsi tady? ˝
Obešel maják kolem dokola, ale nikoho nenašel. Už si myslel, že si vybral špatně, když tu náhle uviděl její červenou šálu ležící u vysokého stromu.
Pomalu se vydal směrem ke stromu a opatrně zavolal: ˝Anno? ˝
Žádná odpověď.
Yoh nakoukl za strom. A právě tehdy uviděl Annu, která se dívala do země a mlčela.
˝Anno, já... ˝ začal Yoh, ale najednou nevěděl, jak pokračovat. ˝ Promiň. ˝
Anna nijak nereagovala.
˝Anno, víš přece, že bych tě nikdy nezradil! Já... nechtěl jsem ji políbit, to Tamara! A... ˝
˝Nenamáhej se, Yoh. ˝
Yoh si k ní přidřepl a položil jí ruku na rameno.
˝Anno, já-˝
Nestihl dokončit, protože dostal loktem do hrudi. Svalil se jak pytel brambor.
Anna vstala a začala se smát zlým, hrdelním smíchem, který se k ní vůbec nehodil. ˝Buď pozdraven, Asakurovic štěně! Dlouho jsme se neviděli. ˝
Yoh natolik popadl dech, aby se na zemi otočil na záda a zadíval se na Annu. A zesinal stejně jako Trey.
Anna měla černé oči a byla kolem ní cítit zlovolná moc, které si Yoh předtím vůbec nevšiml.
˝Kdo jsi a co chceš? ˝ Zeptal se Yoh, který se pokoušel postavit.
˝Nepoznáváš mě? To je moc smutné... tedy, pro tebe. Víš, na tento okamžik jsem čekal strašně dlouho. Byl jsem příliš dlouho uvězněn v Anině podvědomí... a byl jsem velice překvapen, když mě dobrovolně pustila. ˝
˝Oni. ˝ Vydechl Yoh. ˝Ale to není možné, přece jsem tě porazil! ˝
˝Vlastně jsi to pěkně zfušoval, abych pravdu řekl. ˝ Anin obličej se roztáhl do upířího úsměvu. ˝Zničil jsi pouze mé zhmotněné tělo, které vyvolala Anina pokřivená mysl. Oslabený, ale stále naživu, jsem se stáhl do její mysli a ukryl se tam. Její naděje a obdiv k tobě jako zachránci mi poskytly docela dobrý úkryt. A zde, v zákoutí Aniny mysli jsem vyčkával... ˝
Anna se rádoby soucitně ušklíbla.
˝Bohužel pro mě měla silnou vůli a nepustila mě ze řetězu. Ale ty... tobě musím poděkovat. ˝
Yoh na něj jen tázavě zíral.
˝Ty a tvá... asi láska... k Anně mi moc pomohla. Když začala cítit, stala se také více zranitelnou. Měl jsem více možností... například tě ničit otrokářským tréninkem. Věř mi, MOC jsem se bavil. ˝
˝Ale teď jsi udělal osudovou chybu. Když ses pusinkoval s Tamarou... ˝
˝Já ne-˝
˝Nezajímá mě, jak to bylo! ˝ Mávla Anna rukou. ˝ Důležité je, že se to stalo. Přidal jsi poslední kapku a, jak se říká, nádoba praskla. Najednou jsem byl volný... ˝
˝Proč jsi ublížil Treyovi? ˝ Zeptal se Yoh hlasem přetékajícím hněvem. ˝Přece to s ním nemá nic společného! ˝
˝Já ani nevím... prostě jsem se nudil. A začínám se nudit i teď... braň se! ˝
V Anině ruce se objevila černá sekera. Yoh instinktivně uskočil a zvolal: ˝Amitamaru, duch-˝
˝Není to zbytečné? ˝ Opáčila Anna. ˝Amitamaru je spolu s totemem v pokoji téhle
děvky, ne? ˝
Yoh překvapeně zamrkal. Byla to pravda, na Amitamara úplně zapomněl a to se mu teď vymstí.... V duchu se proklel za svou hloupost.
˝A teď, ty spratku, mi zaplatíš za každý rok strávený v okovech! ˝
˝Anno, přestaň! Vím, že mu můžeš vzdorovat! ˝
˝Anna tě neslyší. Jsme tady jen my dva! ˝
˝Jsem si jistý, že mě slyší! Yoh se Anně díval přímo do očí. Bojuj s ním! ˝
Anna si povzdychla. ˝Jak může být někdo tak otravný a umíněný! Není tady a tečka. Copak to nechápeš?? Stejně umřeš, protože beze svého ducha nejsi nic! ˝
Anna se napřáhla a tnula sekerou. Yoh uhnul jen taktak, takže sekera neusekla Yohovi hlavu, ale zarazila se do stromu. K zemi spadlo několik Yohových vlasů.
˝Nehýbej se, prosím. Posmívala se mu Anna. Takhle tě nezabiju jednou ranou a pak bys umíral ve strašných bolestech... ˝
˝Díky za starost. Ušklíbl se Yoh. Ale já nemíním umřít. ˝
˝Ale! Na to se ještě podíváme... ˝
Sekera znovu proletěla vzduchem, ale Oni opět minul. Teď zíral na Yoha s čirou nenávistí.
˝Štveš mě, chlapečku! Bojuj a neutíkej! ˝
Yoh byl stále ve střehu, ale nezaútočil. Anna si ho prohlížela a pak se ďábelsky zasmála.
˝Aha, už tomu rozumím. Ty nechceš -nedokážeš- ublížit tělu, které teď obývám. Smůla... pro tebe. A tohle je právě ten důvod, proč láskou pohrdám. ˝
Oni zaútočil znovu a Yoh byl moc pomalý. Dostal zásah tupou stranou do nohy. Složil se s bolestným stenem.
˝Velmi dobře. Teď už nikam neodejdeš! ˝ Usmála se Anna.
˝Anno... prosím. ˝
˝Smůla, Yoh. Zemři. ˝ Anna se sice tvářila sebejistě, ale Yoh si povšiml, že jí po pravé tváři tekla slza. Jedna, osamocená slza.
˝Připraven? ˝ Zeptala se Anna. ˝Připraven zemřít rukou své lásky? ˝
˝Anno... ˝
Na sekeře se znenadání objevily praskliny. A pak upadlo ostří sekery do trávy a následně se rozplynulo.
˝Ne! Ne! To je příliš brzo! ˝ Zesinal Oni. Anna klesla na kolena a přerývavě dýchala.
˝Tohle není fér! Asakuro!˝ Ozval se naposledy Oni, než definitivně zmizel. Najdu si t-˝
Anna se zhroutila do trávy.
˝Anno! ˝ Yoh se kousek po kousku připlazil k Anně. Byla živá, ale dýchala jen mělce.
˝Anno, podívej se na mě! ˝ Zašeptal Yoh hlasem plným obav. Jestli v ní byl Oni příliš dlouho... jestli v ní něco změnil...
˝Yoh... ˝
Yoh se na ni zakřenil. ˝Jsi v pořádku, že. ˝
˝Doufám... Yoh, promiň mi to. Já.. viděla jsem všechno, ale nedokázala jsem se ovládnout. ˝ Anna s posledními slovy začala plakat.
˝Já vím, Anno. Ale už jsi v pořádku. ˝
˝Nejsem! ˝Vykřikla Anna a Yoh překvapeně zmlkl. ˝Oni je pořád ve mě, cítím ho! Co když znovu uteče? Nemůžu riskovat, že se ti znovu pokusí ublížit! ˝ Pak se na Yoha podívala prázdnýma očima. ˝Můžeš být s Tamarou. Já si už nějak poradím... ˝
˝Co to povídáš? ˝
˝Nemůžu být s tebou. Copak to nechápeš? Bude nejlepší, když odejdu... ˝
Anna se vrávoravě zvedla a chtěla odejít.
˝Ne. ˝ Řekl Yoh.
Anna se na něj tázavě podívala.
˝Když odejdeš, tak mi Oni neublíží. Ale tvůj odchod mi ublíží. Nechci, abys odešla. ˝
˝Ale Oni-˝ nadechla se Anna.
˝S Onim si nějak poradíme. Jako vždycky... ˝ usmál se Yoh.
Anna byla stále nerozhodná a stále připravená odejít.
˝Yoh... Oni se uvolnil, protože... ˝
˝Já vím. ˝
Anna se mu zpříma zadívala do očí. ˝Ublížils mi. ˝
Yoh sklopil hlavu.
˝Už to nedělej. ˝ pokračovala
˝Já nechtěl, Anno. Slibuju ti, že už nikdy. ˝
˝Věřím ti. Nezklam mě. ˝
˝Neboj se. ˝ Usmál se Yoh. ˝Nezklamu. ˝
Anna uchopila Yoha za ruku a pomohla mu vstát. ˝Je to dobrý... ani to nebo-˝ začal Yoh, ale jakmile přenesl váhu na poraněnou nohu, tak se s výkřikem sklátil Anně do náruče.
˝Yoh! ˝ Vykřikla Anna.
˝To nic není, vážně! ˝
˝Nic? Vždyť máš asi zlomenou nohu! ˝
˝Na to se neumírá, Anno. ˝
˝Yoh přestaň se na mě takhle šklebit! Není to vůbec směšné! ˝ Yoh ale nepřestal, spíše se usmíval ještě víc.
˝Yoh, varuj-˝ začala Anna, ale byla umlčena polibkem. Najednou ucítila, že jí Yoh něco vložil do dlaně. Odtáhla se od něj a zvědavě se na něj podívala. Yoh se jen usmíval.
V Annině dlani ležel prsten, který jí Yoh dal. Anna se tázavě podívala na Yoha.
˝Myslím, že tahle věc má být na tvém prstu. ˝ Podotkl Yoh s úsměvem.
˝Jsi si jistý? ˝ Zeptala se Anna. ˝Víš, že ti můžu ublížit. ˝
˝A taky vím, že mi nikdy neublížíš. Jsem si jistý. ˝ Odpověděl okamžitě Yoh.
Anna si tedy prsten znovu nasadila. Oba byli šťastní, že to dopadlo takhle a ne hůř.
˝Yoh, musím tě dostat dolů. Potřebuješ pomoc. ˝
˝Se zlomenou nohou daleko nedojdu. ˝
Anna mu chtěla něco odpovědět, ale předběhla ji uřícená Elena, která právě vyběhla k nim nahoru.
˝Tady jste! Hledala jsem vás snad všude! Kino se kvůli Treyovi strašně naštvala a ....
Yoh? Co se ti stalo? ˝ Dokončila překvapeně.
˝Já... uklouzl jsem na ledě. ˝ Odpověděl Yoh nervózně a přitom se podíval na Annu, která klopila zrak k zemi. ˝Asi jsem si zlomil nohu. ˝
˝Dobře... pomůžeme ti dolů z kopce. ˝ Rozhodla Elena. ˝Anno, mohla bys prosím najít nějaký dlouhý klacek? Já si zatím vyndám pásek z džínů... Anno? ˝
˝Co? ˝ Probrala se konečně Anna. ˝ Jo, jasně. ˝
Elena podpírala Yoha, zatímco Anna odešla hledat nějakou, alespoň trochu rovnou, větev.
˝Tak jak jsi dopadl, Yoh? ˝ Zeptala se Elena.
˝Co tím myslíš? ˝
˝Doufám, že ti Oni moc neublížil... ˝ pokračovala Elena, jakoby se nechumelilo.
˝N- hele, co ty o tom víš? ˝
˝Hodně. Víš, Yoh, měla bych ti to asi vysvětlit.. ˝
˝To tedy měla! ˝ Odpověděl jí rozhořčeně Yoh.
˝Oni se v Anně vytvořil, protože nenáviděla svou rodinu. Tedy mě. Kdykoli cítila negativní emoci, tak Oni sílil. V extrémním případě se dokázal zhmotnit. ˝
˝Tohle vím! K věci, prosím. ˝ Přerušil ji Yoh.
˝Nedokážeš Oniho porazit, Yoh. Nikdy. ˝
˝Co-˝
˝Dvakrát jsi s ním bojoval, ale nebyl jsi to ty, kdo ho zapudil. Byla to Anna. Poprvé Oniho zapudil Anin pocit, že o ni má někdo zájem a přišel ji zachránit. A teď.. ˝
˝Teď ho zničila Anina láska? ˝
˝Přesně. ˝
Yoh se zatvářil ustaraně. ˝Chudák Anna. Proč zrovna ona? ˝
Elena soucitně zašeptala: ˝Nemůžeš za to, Yoh. ˝
˝Vím... ale stejně... ˝
˝Mám takovou teorii... Kdyby se Anna usmířila se svou rodinou, možná by Oni zmizel. ˝ Pokračovala Elena. ˝Ale nedělám si plané naděje. ˝
˝Teď Anně křivdíš. ˝ Vyčetl jí Yoh. ˝Řekni jí, kdo jsi. ˝
˝Ty si opravdu myslíš, že mě přijme? ˝ Zasmála se dutě Elena. ˝Byla jsem to já, kdo měl všechnu lásku našich rodičů! Já měla rodinu, zatímco Anna vyrůstala jako odvržené dítě! A to mi nikdy neodpustí. ˝ Dodala.
˝Odpustí. ˝ Řekl Yoh.
˝Vždycky jsi si tak jistý? ˝ Pousmála se Elena.
˝Jasně. Anna není zlá. ˝
˝Vím... řeknu jí to, až budu připravená. Do té doby tě prosím, abyste jí nic neříkali. ˝
˝Máš moje slovo. ˝ Odpověděl jí Yoh.
˝Děkuju. ˝
O chvilku později se přihnala Anna s velkou větví v ruce. Společně s Elenou větví a páskem dostatečně zpevnily Yohovu nohu. Yoh sám sice mohl stát, ale chodit nemohl.
Anna se zamilovaně dívala na Yoha. Trpěla více než jakýkoli jiný člověk a lásku si více než zaslouží. O Yoha nikdy nepřijde... leda přes mou mrtvolu. Pomyslela si Elena.
Nakonec se pousmála. Šach. Jsi na tahu...
KONEC
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Fénix Noci 6

31. srpna 2008 v 8:04 | Ebigael114
˝Lene, pozor! ˝
Len strhl volant na poslední chvíli, takže jen taktak minuli obrovského sněhuláka, který stál uprostřed cesty. Lenův terénní vůz zapadl do příkopu a zastavil.
Yoh vrávoravě vystoupil z auta.
˝Mistře Yoh, není vám nic? ˝
˝Jsem v pohodě, Amitamaru. ˝
Lenny vypadl ze dveří a zavyl: ˝Který pitomec staví sněhuláky uprostřed cesty? Až ho chytím, tak se už nezvedne! ˝
˝Jen klid, mistře Lene! ˝ Ozval se Bason.
˝Klid? Vždyť mi někdo málem zničil auto? ˝ Odpověděl Len naštvaně.
Poté si začal prohlížet svůj džíp. Byl odřený, což Lennyho popudilo.
˝Tohle si vypije! ˝
Yoh si mezitím šel prohlédnout sněhuláka. ˝Byl velký a ... z ledu. ˝
˝Lene? Kdo podle tebe staví sněhuláky z ledu? ˝
Len se prudce napřímil a zavolal zpátky: ˝Cože? ˝
˝Ten sněhulák je z ledu... ˝
˝Neutahuj si ze mě. ˝
˝Pojď se podívat sám! ˝
Len si šel obhlédnout sněhuláka a musel uznat, že Yoh má pravdu.
˝Jaký naprostý imbecil by stavěl sněhuláka z ledu uprostřed cesty? Ještěže jsme ho netrefili, jinak by to mé auto nepřežilo... ˝
˝Mě spíš zajímá, proč tady stojí... ˝
˝Hej kluci! ˝
Oba dva se otočili a uviděli Treye, který k nim rychle chvátal. Yoh se zatvářil potěšeně, ale Lennymu se v očích objevila vražda.
Jakmile k nim Trey doběhl, tak na něj Len bez okolků skočil.
˝Ty pitomý sněhuláku! Málem jsi zničil můj krásný džíp! ˝
˝Já nechtěl-˝
˝Tys nechtěl postavit ledového sněhuláka přímo uprostřed cesty? To ti tak věřím! ˝
˝Lene... ˝ ozval se Yoh.
˝Mám práci, Yoh. Neruš! ˝
˝Možná bys ho měl pustit.... ˝
˝Ani mě nenapadne. Splatí mi můj lak kapku po kapce. ˝
˝Okamžitě pusť mého bratra! ˝
Len vzhlédl a zíral do obličeje naštvané Piriky. Mimoděk Treye pustil.
˝To je lepší! ˝ Protáhl se Trey. ˝ Lene, chtěl jsem vám to vysvětlit, ale nenechals mě... ˝
˝Vysvětlit co? ˝
˝Proč tady ten sněhulák stojí. ˝ Pokračovala Pirika. ˝Víte, při cestě domů nás potkala nehoda. Vlak zapadl na trati do závějí sněhu a tak jsme raději vystoupili. Nevěděli jsme ale, kde jsme. Proto je tady ten sněhulák. Zastaví každé auto, které by jelo kolem a my bychom se dozvěděli, kde jsme. ˝
˝Shodou okolností to vaše. ˝ Dokončil Trey. ˝Není to úžasné? ˝
˝To je vynikající! ˝ Odpověděl Yoh. ˝Můžou se k nám přidat! ˝
˝Ne, nemůžou! ˝ Řekl hlasitě Len. ˝Nepovezu nikoho, kdo mi záměrně ničí auto! ˝
Pirika kývla směrem k džípu. ˝Ty téhle vykopávce říkáš auto? ˝
˝To je nejnovější typ džípu! ˝ Dusil se Len vzteky.
˝Vypadá jako traktor. Jsi si jistý, že uveze čtyři lidi? ˝ Pokračovala Pirika naoko vážně.
˝Samozřejmě! Až ho dostanete ze závěje, tak vám to předvedu! ˝
˝Výborně. ˝ Usmála se Pirika.
Trey s Yohem opatrně vytahovali džíp z příkopu. Len s Pirikou se je snažili navigovat, ale několikrát vydali protichůdné příkazy, takže začínali vždy od začátku.
˝Tak. ˝ Řekla Pirika, když všichni nasedli do auta. ˝Kam se jede? ˝
˝Směr Izumo. ˝ Odpověděl Yoh. ˝Cestou vám vysvětlím situaci. ˝
Len už chtěl nastartovat, ale Trey ho zadržel.
˝Počkej, musím ještě něco zařídit. ˝
Len se zašklebil. ˝Copak, potřebuješ na malou? ˝
˝Ani ne, ale chtěl bych rozpustit toho sněhuláka. ˝
˝Běž, Treyi. ˝ Odpověděl mu Yoh. ˝Ať můžeme vyrazit. ˝
˝Jasan! ˝
Trey vyskočil z auta a namířil rukou na sněhuláka. Sněhulák okamžitě roztál.
Jakmile Len nastartoval, Yoh se pustil do vysvětlování.
˝Dnes ráno se u mě doma objevila jedna moc zvláštní dívka a ... ˝
˝Když mluvíme o moc zvláštních dívkách - nemáte někdo něco k jídlu? ˝ Přerušil Yoha Trey.
˝Jak spolu souvisí zvláštní dívka a jídlo, rampouchu? ˝ Zeptal se Len.
˝Vlastně vůbec, ale mám děsný hlad! ˝
Yoh mu hodil jejich celodenní zabalené jídlo a pokračoval: ˝Tak tedy - přišla mě varovat, že mi prý hrozí nebezpečí. Řekla mi, že nejjednodušší cesta, jak porazit Krále šamanů, je zničit jeho srdce. A jak určitě víte, moc mi záleží na Anně. Tak se jedeme ujistit, že je v pořádku... otázky? ˝
˝Já mám jednu. ˝ Ozval se Trey.
˝Ano? ˝
˝Máš ještě něco k jídlu? ˝
˝Co? ˝
˝Jen že jsme s Pirikou během tvého monologu snědli tu svačinku... ˝
˝Ten žrout je neuvěřitelný! Sežral všechno jídlo a nám nenechal ani drobek!! ˝ Zařval Len.
˝Takhle o mém bratrovi nemluv, nebo ti vyškrábu oči! ˝ Zaječela Pirika.
˝Klid, lidi! ˝ Zvolal Yoh. ˝Lene, vždyť kdovíjak dlouho tam čekali na záchranu... jídlo si zaslouží. ˝
˝Moje řeč. ˝ Přidal se Trey.
˝Ty mlč!... Dobře, Yoh, já beru, že jsou hladoví. Jenže díky nim budeme hladoví my! ˝
˝Vždyť tam už brzo budeme, není třeba dělat si starosti... ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
˝Vítej, Anno. ˝ Řekla mistryně Kino s mírným úsměvem. ˝Jsem ráda, že jsi to stihla před setměním. ˝
˝Já také. ˝ Odpověděla Anna.
˝Eleno, prosím odejdi. ˝ Otočila se Kino k Anině společnici. ˝Už se po tobě sháněl Yohmei. ˝
˝Jasně. Zatím ahoj, Anno. ˝ Rozloučila se Elena a odešla.
˝Zatím, Eleno. ˝
Kino si pečlivě prohlížela Annu.
˝Anno, jak se cítíš? ˝
˝Dobře, proč? ˝
˝Co tvé schopnosti? Nic neobvyklého? ˝
˝Nic... jen jsem lehce nesoustředěná, to je vše. ˝
˝Jak nesoustředěná? ˝
˝Naslouchám myšlenkám ostatních, i když nechci. Nic vážného, musím si jen zameditovat... ˝
˝Ne. Dnes budeš odpočívat. ˝ Řekla striktně Kino. ˝Je to mé přání. ˝ Dodala, když se Anna dál tvářila překvapeně.
˝Jak si přejete. ˝ Podvolila se Anna. ˝Budu ve svém pokoji. ˝
Kino se dívala, jak Anna odchází. Chudák děvče.... ale je to nutné.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
˝Ahhh... konečně. ˝ Vzdychl Yoh. Jejich džíp právě zastavil před horským sídlem Asakurů.
˝Výborně! Všichni vystupte. ˝ Řekl Len.
Když se auto vyprázdnilo, Lenny s velice odpovědným výrazem osobně zapnul alarm a vydal se za ostatními.
˝Yoh, co máš v plánu teď? ˝ Zeptala se Pirika, která si ho starostlivě prohlížela.
˝Vlastně nic. Najdu Annu a pak se uvidí. Doufám, že se nic strašného nestane... ˝
˝Nestane, protože starý dobrý Trey zachrání den, uvidíte! ˝ Zvolal teatrálně Trey.
˝Tady něco smrdí... ˝ ozval se Len.
Trey začichal. ˝Co? Nic necítím. ˝
˝Samochvála, pitomče! ˝ Pokračoval Lenny s kamenným výrazem.
˝Co tím jako chceš říct? ˝ Zvýšila Pirika hlas a probodla Lena pohledem.
˝Je to řečnická otázka nebo opravdu čekáš odpověď? ˝ Opáčil klidně Lenny a přitom rozverně mrkl na Piriku.
Pirika mu chtěla něco odseknout, ale předběhl ji Trey. ˝Hele, špičatá hlavo, drž se dál od mojí sestry! ˝
˝Tvoje sestra mě vůbec nezajímá, sněhuláku! ˝ Odpálkoval ho Lenny.
˝Opakuj to, stalagnáte! ˝ Zařval Trey.
Kluci, nechte toho. Mírnila je Pirika a dodala: ˝Kam vůbec zmizel Yoh? ˝
Len s Treyem okamžitě ochladli a začali se rozhlížet po Yohovi. Yoh ale beze stopy zmizel.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
˝Anno? ˝ Zavolal Yoh, který zmateně pobíhal po Asakurské usedlosti sem a tam. ˝Anno! ˝
Yoh prudce zabočil a přitom do někoho nešťastně vrazil.
˝Co to má znamenat, Yoh? ˝
˝Ehmm... promiň, dědo. ˝ Omlouval se Yoh. ˝Neviděl jsem tě. ˝
˝To je mi celkem fuk. Zajímá mě, co tady děláš. Měl ses tady ukázat až za týden. ˝
˝To je těžké vysvětlit... Dědo, kde je Anna? ˝
˝Ve svém pokoji. Odpočívá. ˝
˝Díky! ˝ Odpověděl Yoh, zvedl se a rychle zmizel za nejbližším rohem.
Yohmei jen zmateně pokýval hlavou. Ty dnešní děti...
Yoh prudce zabrzdil přímo před svou babičkou Kino, která si ho prohlížela nelibým pohledem.
˝Yoh, co tady děláš? ˝
˝Já.... ˝
˝Mluv jasně, prosím. ˝ Řekla výhružně Kino.
˝Přijel jsem kvůli Anně, protože..... ˝
˝Jak sis mohl dovolit přijet dřív, než jsme se dohodli! ˝ Přerušila ho Kino tichým hlasem.
˝Ale já... ˝
˝Ale nic! Můžeš tady zůstat, když už jsi přijel, ale nebudeš rozptylovat Annu od soustředění a studia, jasné? ˝ Pokračovala Kino hlasem, který nesnesl námitek.
˝To samé platí o tvých povedených kamarádech. Půjdu jim udělit pokoje.. ˝
Kino se na místě otočila a odešla pryč. Yoh jen zíral. Vůbec svou babičku nepoznával.
˝Pche, ať si říká, co chce! Když už jsem tady, tak půjdu Annu navštívit! To mi nezakázala. ˝
Yoh se s úsměvem rozešel směrem k Anině pokoji.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Yoh zaklepal na dveře od pokoje, který vždycky vlastnila Anna, když byla v Izumo.
˝Anno? ˝
Žádná odpověď.
Yoha přepadlo ošklivé tušení. Co když...
Yoh potichu otevřel dveře a nakoukl do pokoje. Anna klidně spala ve své posteli, proto ho neslyšela.
Yohovi se ulevilo. Byla úplně v pořádku. Naštěstí. Yoh vešel do pokoje a dlouze si Annu prohlížel. Vypadala v pořádku, i když velmi unaveně.
˝Amitamaru? ˝ Zašeptal Yoh.
˝Ano? ˝
˝Mohl bys pohlídat Annu, než se vzbudí? Nechci jí přidělávat potíže s Kino... ˝
˝Jistě! ˝
˝Díky moc, Amitamaru. ˝
Yoh vytáhl z kapsy Amitamarův totem a opatrně ho položil na stolek vedle Aniny postele.
Naposledy se na Annu podíval a poté opustil pokoj.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
K večeru se Yoh a ostatní sešli v jídelně. Všichni byli přítomni, tedy kromě Anny, která stále spala, a také kromě Eleny, o jejíž přítomnosti zde věděli jen někteří.
˝Lidi, já se přecpal! Povzdechl si k smrti přejedený Trey. ˝ Pravda, Yohmeiův nápad pozvat Treye a ostatní na něco malého se ukázal jako strašlivá chyba.
˝Milý Treyi, nikdy bych neřekl, že toho člověk dokáže tolik sníst! ˝ Pronesl s úsměvem Yohmei.
˝Promiňte, jestli jsem toho snědl příliš... ˝ omlouval se Trey.
˝To vůbec nevadí! To jídlo bychom stejně nikdy nespotřebovali a zbytečně by se zkazilo. ˝ Zarazil ho se smíchem Yohmei.
˝Možná... ale patří ke slušnému vychování nesníst všechno jídlo v domě hostitele... ˝ hudral si pod vousy Len.
˝Tak, měli byste jít do svých pokojů. Bouři je nejlepší prospat! ˝ Pronesl znalecky Yohmei.
˝Jasně, dědo... ˝ odpověděl Yoh a zívl.
˝Můžete jít. ˝ Řekla Kino s kamenným výrazem.
Jeden po druhém se všichni odebrali do svých pokojů.Nespal téměř nikdo. Trey měl bolesti břicha z přejedení, Yoh měl starost o Annu a Len meditoval.
˝Basone? ˝
˝Ano? ˝
˝Co si myslíš o Yohově rodině? ˝
˝Pan Yohmei je příjemný člověk. U paní Kino si nejsem jistý...jakoby nás tady nechtěla. Proč se vůbec ptáte? ˝
˝Chtěl jsem se ujistit, že uvažujeme stejně. ˝ Len si povzdechl. ˝Jdu se na chvíli projít, Basone. Za chvíli jsem zpátky. ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Anna se probudila v naprosté tmě. Cítila se více unavená než předtím a chvilku nevěděla, kde je a co se děje. Navíc cítila přítomnost nějaké duše. Anna se připravila k útoku, když tu duše promluvila.
˝Slečno Anno! Jsem rád, že jste vzhůru. ˝
Anna mrkla. ˝Amitamaru? Co tady děláš? ˝
Mistr Yoh mě požádal, abych na vás dohlédl.
˝Yoh... je tady? ˝ Nevěřila Anna svým uším.
˝Ano. ˝
˝Kde je? ˝
˝Ve svém pokoji. ˝
Anna se prudce zvedla z postele a zamířila ke dveřím.
˝Slečno Anno, měla byste vědět... ˝
˝Později, Amitamaru. ˝
˝Ale-˝
Anna však odešla z pokoje a Amitamaru zůstal bezmocně v pokoji, protože byl připoután k totemu.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Fénix Noci 5

31. srpna 2008 v 8:03 | Ebigael114
Na stromě před Aniným pokojem seděla Elena. Usmívala se a zašeptala: ˝Figurky jsou rozmístěné. Partie právě začíná. ˝ Poté se zasmála.
˝Pozor, Yoh. Uvidíme, jak dlouho vydržíš tváří v tvář té nejhorší nenávisti. ˝
Když se rozplynula, tak se její smích stále ozýval ve větvích.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Anna seskočila z vlaku na nástupiště. Právě včas, už se bála, že to do setmění nestihne. Vzala své zavazadlo a vyhlížela Yohmeie, který slíbil, že ji vyzvedne.
˝Ahoj. ˝ Anna se otočila po hlase a uviděla dívku o něco mladší než ona sama. Měla dlouhé zlaté vlasy svázané do copu a byla docela hezká.
˝Ahoj. ˝ Odpověděla podezřívavě. Nebyla zvyklá, že na ni někdo cizí mluví.
˝Potřebuješ něco? ˝
Dívka si ji upřeně prohlížela a neřekla nic.
˝Mohla bys mi laskavě odpovědět? ˝
Dívka mrkla a omluvně se usmála. ˝Promiň. Jsi Anna, že? ˝
˝Záleží na tom, kdo se ptá. ˝
Elena protočila oči. Věděla, že je její sestra trošku jiná, ale tohle nečekala.
˝Mé jméno je Elena. Poslal mě Yohmei, abych tě vyzvedla. ˝
˝Dobře. ˝
˝Chceš pomoct s tím kufrem? ˝
Když budeš tak hodná... poprvé se na ni usmála Anna.
Společně dotáhly kufr až do přecpané nádražní haly. Když se Anna rozhlédla, tak uviděla Tamaru, jak se tísní na lavičce s dalšími třemi lidmi.
˝Hej, Tamaro! ˝ Zamávala na ni.
Tamara zvedla hlavu, usmála se zamávala zpátky.
˝Ahoj, Anno! ˝
Tamara si pospíšila k holkám. Anna se tvářila příjemně překvapená a Elena mírně zaskočeně.
˝Kdo to je? ˝ zeptala se potichu Anny.
Tamara, studentka Yohmeie. Poté se zamračila. ˝ Počkej, ty ji neznáš? ˝
˝Pouze od vidění. Nejsem u Yohmeie dlouho... ˝
˝Aha. ˝
Tamara se k nim konečně protlačila davem.
˝Ahoj Anno! Jsem tak ráda, že tě vidím. ˝
˝Já tebe taky Tamaro. ˝
Tamara si změřila dívku stojící vedle Anny. ˝Nepředstavíš mě? ˝
˝Jasně. Tohle je Elena, studentka Yohmeie. Přišla mě vyzvednout. ˝
˝Studentka Yohmeie? Nikdy jsem tě u něj neviděla... ˝
˝Jsem u něj nová. ˝
˝A tohle je Tamara. ˝ Pokračovala Anna.
Tamara s přátelským úsměvem natáhla ruku k Eleně.
˝Těší mě. ˝
˝Mě taky. ˝
Tamara si dívku ještě jednou pozorně prohlédla a pak zaměřila svou pozornost na Annu.
˝Anno, co tady vůbec děláš? ˝
˝Kino mě tady chce o něco dřív... ˝ odpověděla Anna se smutným výrazem.
˝A proč, proboha? ˝
˝Nevím, neřekla mi to. ˝ Řekla Anna trochu podrážděně, a tak Tamara raději změnila téma.
˝Měly byste si pospíšit. Blíží se další sněhová bouře, která má dorazit někdy k večeru. ˝
˝To zvládneme. ˝ Odpověděla Elena. ˝K domu Asakurů to není daleko... ˝
˝Jen jsem myslela, že byste to měly vědět... ˝
˝Jasně. Díky Tamaro, že jsi nám to řekla. ˝
Tamara jen kývla. Pak se mírně začervenala a zeptala se: ˝Řekni Anno, jak se má Yoh? ˝
˝Dobře. Líný jako vždycky. ˝
˝Aha. ˝ Tamara se zničehonic tvářila velmi sklíčeně a popotáhla. Elena se na něco vymluvila a raději se na chvilku ztratila.
˝Tamaro, co je ti? ˝
˝...nic. ˝
˝Kvůli tomu nic toho zatraceně hodně naděláš. Vyklop to. ˝
˝Máš krásný prsten. ˝
˝Co-˝ nadechla se Anna a mimoděk zavadila ohledem o svou ruku s prstenem.
˝Určitě je od Yoha, nemám pravdu? ˝
˝... máš. ˝ Anna sice věděla, že dřív nebo později se to Tamara dozví, ale stejně nebyla na tuto konverzaci připravená. Kéž by tady byl Yoh, ten by jí alespoň podpořil...
˝Tak on tě konečně požádal o ruku. Nemůžu říct, že bych byla překvapená. Jen jsem nějak doufala, že to nepřijde... ˝
˝Anno, chtěla bych vědět jednu věc. Miluješ ho? ˝
˝Ano. Celým svým srdcem. ˝
˝To jsem ráda, Anno. Opravdu ráda... ˝
Tamara se otočila a beze slova odešla. Za chvilku se ztratila v davu. Anna se za ní smutně dívala. Snad si neublíží. Pomyslela si.
˝Tamara už odešla? ˝ Zeptala se Elena, která se zčistajasna objevila vedle Anny.
˝Ano. ˝
˝Předpokládám, že viděla tvůj prsten. ˝
˝An- Počkej, co ty o tom víš? ˝
˝Něco málo. ˝ Usmála se Elena. Anna se na ni zamračila a opakovala svou otázku.
˝Co o tom víš? ˝
˝Yohmei pořád mluví o svém vnukovi a ke všem ho přirovnává, protože je prý pýchou rodiny. Často ani neví, co všechno svým studentům řekne. Proto vím, jak Yoh přibližně vypadá, a vím, že má určenou snoubenku Annu. ˝
˝A když jsi vystoupila z vlaku, tak jsem si všimla tvého prstenu. ˝ Dokončila Elena.
Anna na ni podezřívavě hleděla. Jestli to byla pravda, tak byla tahle dívka pronikavě všímavá a inteligentní. Nebezpečná kombinace.
Anna si nemohla pomoci, ale na Eleně jí bylo něco divné. Bohužel nevěděla, co.
Elena si ji prohlížela s podivným úsměvem.
˝Anno, měly bychom vyrazit. ˝
˝Jasně, už jdu. ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
˝Lene, tenhle terénní vůz je výborný. ˝
˝Díky. Dostal jsem ho k osmnáctinám. ˝
˝Za jak dlouho tam budeme? ˝
˝Za pět minut méně, než když ses ptal naposled. ˝
˝Hmm. ˝
˝Yoh, neštvi mě. Ta tvoje špatná nálada se začíná šířit. Už ji mám i já. ˝
˝Promiň. ˝
˝Přestaň se prostě tvářit jako mučedník. Á, to je lepší! ˝
Yoh se malinko pousmál a zapnul rádio. Byl slyšet jen šum.
˝Ach jo, nemáme signál. ˝
˝Tss, nevadí. Ty ptákoviny v rádiu stejně nestojí za nic. ˝
Yoh se nicméně neuklidnil. Vždyť jeli po rovinné krajině, tak by signál měli chytat čistě! Ledaže...
Yoh naladil zpravodajský kanál a co nejvíce zesílil zvuk.
˝Yoh, co to-˝
˝Poslouchej! ˝
˝Varuje......... pozor na..... velká bou.......od jih...... ˝
Nakonec se všechno ztratilo v šumu.
˝O čem to mluvil? ˝ Zašklebil se Len.
˝Asi o další, silnější bouři. To by mohl být důvod, proč nic nechytáme. ˝
˝Můžeš mít pravdu. Jestli nás zastihne na cestě.... ˝
˝Myslím, že tak brzo neudeří. ˝ Řekl Yoh s pohledem upřeným k nebi. ˝Nejdřív večer. ˝
˝Doufám, že se nemýlíš. Jinak by to mohlo být dost ošklivé. ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Tamara seděla sama na malé lavičce v parku. Bylo jí smutno a cítila se osaměle.
Tak Yoh se konečně rozhoupal. Měla bych být šťastná za něj.... tak proč se cítím tak sklesle?
˝No tak, Tami, neber si to tak... ˝ ozval se Ponchi.
˝Ponchi má pravdu, Tamaro. ˝ Podpořil kamaráda Conchi. ˝Vždyť jsi od začátku věděla, že to přijde... ˝
Tamara na to neřekla nic.
˝Pořád skleslá, Tamaro? ˝ Zeptal se dívčí hlas.
Tamara se prudce narovnala a rychlým pohybem si setřela slzy z tváře. Poté se rozhlédla, odkud hlas pocházel.
Několik kroků od ní stála Elena. Prohlížela si ji s mírným pobavením, což Tamaru popudilo. Jako by byla atrakce v cirkuse.
˝Co chceš? ˝ Zeptala se chraptivým hlasem.
˝Chci se na něco zeptat. ˝ Opáčila Elena. ˝Ty a Yoh.... co je mezi vámi? ˝
˝Proč to chceš vědět? ˝
˝Zajímá mě to. ˝ Pokrčila Elena rameny.
Tamara byla zmatená. Tahle dívka se tolik lišila od té na nástupišti. Jakoby... to nebyla ona...
˝Mezi námi nic není a taky nikdy nebylo. Ano, měla jsem Yoha ráda a pořád mám.... ale on miluje Annu. Pro mě tady není místo... ˝
Osamělá slza stekla po Tamině tváři.
J˝en jsem si chtěla být jistá... ˝ zamumlala Elena. ˝Díky, Tamaro, že jsi mi to řekla. A věz, že brzy objevíš své místo. Jsem si tím jistá. ˝
˝Co tím myslíš? ˝ Zeptala se Tamara.
˝Vždycky jsi byla tak uchvácená Yohem, že jsi zapomínala na ostatní a byla jsi velmi stydlivá.
Možná se někomu líbíš a nevíš o tom. ˝
Tamara na ni jen zírala a nezmohla se na odpověď. Elena se otočila a chtěla odejít, ale Tamara ji zastavila.
˝Kdo jsi? Bez legrace. ˝
˝Kdo myslíš, že jsem? ˝
˝Myslím, že nejsi Elena a v něčem lžeš Anně i mě. A proč jsi Anně tak podobná? ˝
Elena se zasmála. ˝Jsi opravdu všímavá, Tami. Možná si zasloužíš vědět trochu víc. Mé celé jméno je Elena .... Kyouyama. ˝
˝Co? ˝ Vyhrkla Tamara překvapeně. ˝Anna má sestru? ˝
˝Ano... Tami, musím tě požádat, abys to Anně neříkala. ˝
˝Proč? ˝
˝Protože svou sestru nenávidí. ˝
˝Na nástupišti na to nevypadala... ˝
˝Neví, kdo jsem. Nikdy v životě mě neviděla. ˝
˝A proč tě potom nenávidí? ˝
˝To je otázka, na kterou může odpovědět pouze sama Anna. ˝
˝No dobře. Ale v něčem stále lžeš. ˝
˝Já nikdy nelžu, Tamaro. ˝ Naježila se Elena. ˝Nikdy! ˝
˝Promiň, nechtěla jsem tě urazit. ˝
˝Nic se nestalo. Tamaro, vlastně bys mi mohla s něčím pomoci.... ˝
˝S čím? ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Anna s Elenou šly vedle sebe v naprosté tichosti. Kufr táhly za sebou, protože žádná z nich ho nechtěla nést.
Cesta ubíhala pomalu a nudně a obě byly ztracené ve svých myšlenkách. Anna nakonec porušila mlčení a zeptala se na věc, která jí už dlouho nešla z hlavy.
˝Eleno, jak ses vlastně dostala do výuky k Yohmeiovi? ˝
˝Proč se ptáš? ˝ Elena zakašlala do šály a tázavě se podívala na Annu.
˝Jen mě to zajímá... ˝
Elena si dala s odpovědí načas. Když promluvila, tak pečlivě volila slova.
˝Yohmei mě vytáhl z jednoho průšvihu. Podrobnosti si odpustím. Stačí říct, že jsem se dostala do křížku s partou novodobých inkvizitorů. S jeho pomocí jsem ji utekla a on mě nakonec přijal do učení... ˝
˝Aha. ˝
Elena se zadívala na Annu a pokračovala v rozhovoru.
˝A jak ses k němu dostala ty? ˝
˝Nejsem jeho studentkou. Já se učím u mistryně Kino. ˝
˝Neodpověděla jsi mi. ˝
˝Jsem u nich odmalička. Jsou jako má rodina. ˝
˝Ty se se svou pravou rodinou nestýkáš? ˝
˝Ne. ˝
˝Proč? ˝
˝Prostě se s nimi nestýkám. ˝ Řekla Anna s kamenným obličejem. ˝Téma je uzavřeno. ˝
Elena na to nic neřekla a raději přidala do kroku.
˝Anno? Řekni mi něco o Yohovi. Jaký je? ˝
˝Yoh? Líný, veselý a pohodářský. ˝
˝Aha.... a jsi ráda, že jsi zasnoubená právě s ním? ˝
˝Ano. ˝
˝Proč? ˝
˝Protože ho mám ráda jako nikoho. Ať už jsem na tom byla jakkoli, Yoh tady vždycky byl. Neopustí mě. ˝
˝Jsi si tím jistá? ˝
˝Co je tohle za otázky? ˝ Anna se nelibě zadívala na Elenu.
˝Žádné. ˝ Elena ukryla svůj úsměv v šále. Dobře... tím lépe pro mě.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Tamara pospíchala ulicemi Izumo. Musela se dostat k Domu Asakurů před setměním a před bouří.
˝Tamaro, to, co po tobě Elena chce, je šílené! ˝ Zvolal Ponchi.
˝Rozbije to všechna tvá přátelství! ˝ Přidal se Conchi.
˝Slyšeli jste, co říkala Elena. ˝ Odpověděla jim Tamara zadýchaně. ˝Je to moc důležité. Musím to udělat! ˝
˝Ale Tamaro.... ˝
˝Ale nic! ˝
˝Co když tě Elena jen využívá? ˝
˝Nevyužívá. Mluví pravdu, vím to. ˝
˝Jsi ochotná toho tolik obětovat? ˝
˝Ano. ˝ Pro Yoha cokoli.
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Fénix Noci 4

31. srpna 2008 v 8:02 | Ebigael114
˝Co to... au! ˝Stačil vykřiknout Yoh, než mu pád vyrazil vzduch z plic.
Na zemi se těžkopádně otočil na záda, s bolestivou grimasou v obličeji se posadil a podíval se, do čeho se to vlastně zamotal.
Okolo nohou měl zamotaný nějaký zaprášený červený ručník. Yoh z něj nešetrně vyprostil nohy a postavil se.
˝Co si myslíš, že děláš? ˝ Ozval se za ním ledový hlas. Hlas podobný tomu, který měla jeho babička...
Yoh se prudce narovnal a otočil se, připravený vychrlit směsici výmluv. Ale za ním nestála jeho babička. Stála tam plavovlasá holčička asi jeho věku s chladným pohledem.
Yoh se na ni přívětivě usmál. Holčička nehnula ani brvou a dál zle zírala na Yoha.
˝Odpověz! ˝ Zaječela.
Yoh sebou při zvuku jejího hlasu trhl. Zněl tak chladně a nepřátelsky....
˝Já... nic˝ Začal se bránit Yoh, ale dívenka jej opět přerušila.
˝Proč máš v ruce mou šálu? ˝ Poté se podívala pozorněji a oči se jí rozšířily. ˝A proč je tak špinavá? ˝
˝Já..... zakopl jsem o ni. ˝ Zašeptal Yoh. To holčička ho děsila, ale zároveň vypadala roztomile, když se zlobila...
˝Zakopl? Jak můžeš zakopnout o něco tak nápadného? ˝ Hlas holčičky s každým dalším slovem víc a víc chladl.
Yoh se nervózně zasmál. ˝Já nevím.... prostě jsem zakopl. Nebylo to schválně. ˝
˝Takže tys prostě zakopl, jo? A přitom jsi zničil mou krásnou šálu? ˝ Zaječela dívenka. Vypadala přitom vážně roztomile.
˝Vypadáš roztomile. ˝ Přerušil ji Yoh. Dívenka zmlkla a chvíli naprázdno otvírala a zavírala pusu.
˝Když se zlobíš. Jako barbie. ˝ Dodal Yoh a usmál se, doufajíc, že takto zachrání situaci. To byl velký omyl.
PLESK!
Dívenčina pravačka přistála na Yohově tváři. Yohova hlava se otočila o devadesát stupňů a Yoh sám upadl na zem.
˝Au! ˝ To bylo jediné co ze sebe dostal.
˝Nikdy- tím myslím vůbec nikdy- my neříkej roztomilá! Já nejsem roztomilá, rozumíš? ˝ Řekla dívenka hlasem, ze kterého se Yohovi na vlasech vytvořily rampouchy.
Ale jsi. Pomyslel si Yoh. Víc, než si myslíš.
Dívenčiny oči se malinko rozšířily.
PLESK!
Její levačka přistála s neomylnou přesností na Yohově tváři. Tohle bolelo mnohem víc. Yoh jen zíral.
˝Ale vždyť jsem nic neřekl! ˝
˝Ale myslel sis to!v
Yoh se na ni vystrašeně zadíval. Takhle se normální holčičky nechovají.... kdo to vůbec je??
Holčička si beze slova vzala svou šálu z Yohových rukou a oprášila ji přímo nad Yohovou hlavou.
˝Ať tě už ani nenapadne krást mou šálu! ˝ Řekla výhružně.
˝Ale já nechtěl.... ˝ začal se bránit Yoh, ale zmlkl, když uviděl její výraz.
˝Nepřerušuj mě! Ještě jednou se dotkneš mojí šály, tak na tebe pošlu na tebe duchy! ˝ Vyhrožovala. Yoh se jen víc skrčil.
Dívenka se beze slova otočila a rázným krokem odešla. Yoh se zvedl ze země po pár minutách, až měl jistotu, že ten malý ďáblík je na míle daleko...
Yoh se pousmál a pomyslel si: A je roztomilá, ať si říká, co chce!Doufám, že ji brzy zase uvidím...
Yoh se pomalu probral ze zamyšlení. Usmál se. To, co řekl tehdy, myslel doopravdy. A řekl by jí to i teď. Navíc, dnes by se žádné facky nekonaly...
˝Yoh, mohl bys prosím otočit stránku? ˝
˝Jasně. ˝ Snad se Lenny sám dole neunudí..
Namátkou hrábl do knihy a začal číst.
Sobota
Bože, jestli existuješ, tak mi pomoz! Proč jsem to já, kdo se musí vdát za toho budižkničemu? Je to lenoch a ani nezkusí stát se dobrým šamanem! Musím ho pořád nutit, aby něco udělal!
Hloupé domluvené zasnoubení!
Někdy si přeji prostě utéct pryč. Jen z myšlenky na společný život s ním se mi dělá nanic! Kdyby neměl naději stát se Králem šamanů, tak bych s ním neměla co dočinění......
˝COŽE?!? ˝ Vykřikli Yoh s Amitamaru zároveň. Oba dva zírali nevěřícně na text.
První se vzpamatoval Amitamaru. ˝Myslím, že to nemyslela vážně. ˝ Pokusil se rozptýlit Yoha, který dál zíral do knihy.
˝Jak to myslíš, Amitamaru? Je jí špatně jen z mé přítomnosti.... ˝
˝No, je to skoro sedm let starý zápis. Neměl by sis z něj dělat těžkou hlavu.... ˝
˝Asi máš pravdu.... ˝ Amitamaru měl samozřejmě pravdu, ale pro Yoha nebylo jednoduché to strávit. Přece jen, prakticky napsala, že ho nenávidí!
vMyslím, že by sis měl přečíst novější zápis, Yoh. Tak získáš jistotu. ˝
˝.... dobře. ˝
Čtvrtek
Dnes Yoh s ostatními odletěl do Ameriky. Chtěla jsem mu něco říct, ale nebyla jsem si jistá, co přesně. Já... bála jsem se odhalit, co k němu cítím.
Dřív jsem věřila, že ho nenávidím, protože jsem pro něj moc dobrá. Znechucoval mě a proto jsem s ním zacházela jako se zvířetem. Tak proč mě tak bolí, že je pryč? Co mě nutí plakat po nocích?
Já... myslím, že ho miluju.
Jak bych ho ale mohla milovat? Je nedospělý, tak dětský! Jak by Itako Anna, Ledová královna, mohla milovat takové hloupoučké dítě bez sebekontroly? Jak bych ho mohla milovat, když se ode mě tak liší? Jeho hloupé úsměvy a smích ukazují, jak moc je nedospělý, jak-
Ne. Ne! Miluju ho. Miluju jeho úsměvy, jeho smích, jeho dětskost, protože je všechno, co já nejsem. Pouze on dokáže prozářit místnost jedním úsměvem a jeho smích dokáže okamžitě zvednout náladu.
Miluju ho, protože je, alespoň v mém srdci, naprosto perfektní. A to je taky důvod, proč jsem ho dříve nenáviděla. Byl takový, jaká jsem vždy chtěla být, po čem jsem vždy toužila.... Znamená pro mě všechno.
˝Tak vidíš, Yoh! ˝ Řekl vítězoslavně Amitamaru. ˝Měl jsem pravdu! ˝
˝No dobře, měl... ˝ zašeptal Yoh, který se nepatrně usmíval. Tenhle deník mu způsoboval nepříjemné šoky... měl by ho hned přestat číst. Mohl by se dozvědět něco, co by neměl...
˝Mistře Yoh, nevěděl jsem, že je vámi slečna Anna tak uchvácená! ˝
˝Víš, já taky ne. ˝
Yoh otáčel deníkem v rukou a přemýšlel. Nakonec se chtěl zvednout a vrátit deník na místo, když náhle uslyšel hlas.
˝Nevíš, že cizí deníky se nečtou? ˝
Yoh sebou trhl a otočil se po hlase. V židli naproti Yohovi seděla dívka s dlouhými blond vlasy svázanými do copu a dívala se na něj s mírným pobavením. Byla určitě mladší než Yoh.
Yohovi přišla povědomá, ale nedokázal si ji zařadit.
Před Yohem se zhmotnil Amitamaru. ˝Kdo jste? ˝
˝Amitamaru.... ˝
˝Buď ostražitý, Yoh! Může být nebezpečná... ˝
˝To skutečně jsem... ˝ Řekla neznámá. Amitamaru přimhouřil oči a pevněji stiskl svůj meč.
˝..ale nechci vám ublížit. Dokončila a zvedla ruce v obranném gestu. ˝
vHádám, že ty jsi ta neznámá, co volala Lennymu? ˝ Tipl si Yoh.
˝Ano. ˝ Dívce se v očích objevil náznak zájmu.
˝Kdo jsi? ˝
˝Jmenuji se Elena. Elena Kyouyama. ˝
Yoh na ni chvilku zíral s otevřenou pusou. Kyouyama? Tak to musí být...
˝Jsem Anina sestra. ˝
˝Opravdu?v Zeptal se podezřívavě Amitamaru. vAnna nikdy nemluvila o svých příbuzných. Dokonce je ani nenavštěvovala. Jak máme vědět, že mluvíš pravdu? ˝
vŘíká nám pravdu, Amitamaru. Anna má skutečně sestru. Řekla mi to. ˝ Ozval se Yoh.
˝Ale to ještě neznamená...v
vVypadají prakticky stejně, Amitamaru. Jsem si jistý, že nám nelže. ˝
˝Jak myslíš... ˝
˝Nelžu vám. ˝ Pokračovala Elena. ˝To nemám zapotřebí. Ale musela jsem se s tebou osobně potkat, Yoh. ˝
˝Proč? ˝ Otázal se Yoh.
˝Protože ti hrozí nebezpečí. Zatím je nepatrné, ale dokážu ho vycítit už teď. Stane se ti něco strašného... a má to spojitost s někým, koho máš rád. ˝
˝Jsi si jistá? ˝
˝Ano, jsem. Jinak bych tě nerušila. ˝ Opáčila Elena.
˝...dobře. Amitamaru? ˝
˝Ano? ˝
˝Jdi prosím říct Lennymu, ať jde nahoru. ˝
˝Ale neměl byste s ní zůstat sám... ˝
˝To je v pohodě. Jdi, prosím. ˝
Amitamaru zmizel. Elena si prohlížela Yoha, který se cítil trošku nervózně. Proč na mě tak zírá? Ptal se sám sebe.
Yoh otevřel pusu a chtěl něco říct, ale vtom uslyšel dusot nohou a někdo prudce rozrazil dveře.
Na prahu stál Len, jehož oči vrhaly blesky.
Tasil svůj meč a máchl s ním před Eleniným obličejem. Elena nehnula ani brvou.
˝Yoh, jsi sakra moc důvěřivý! ˝ Zařval Lenny. ˝Jak jsi jí mohl skočit na špek? ˝
˝Ale Len-˝
˝Co když lže? Co když je to ona, kdo ti chce ublížit? ˝
Elena se podívala na Lena. ˝Máš legrační vlasy, synu rodu Tao. Určitě jim moc velkou čest neděláš... ˝
Len po této urážce zrudl. ˝Mlč, lhářko! ˝
˝Budu dělat, co chci já, ne co chceš ty! A nejsem lhářka! ˝
˝Anina sestra, jo? To by ti mohl uvěřit jedině Yoh! Vůbec nejsi jako ona! ˝
˝Tak promluvil kluk s pomádou na hlavě! ˝
vMohl bych-˝ začal Yoh, ale byl oběma přerušen.
˝NE! ˝ Zaječeli. Elena se zvedla z křesla a naštvaně zírala na Lena, který si ji měřil vražedným pohledem.
˝Věř mi, synu rodu Tao, že Yohovi nechci ublížit. Je důležitý pro tento svět, protože se má stát jedním z nejlepších Králů. Přišla jsem ho varovat a tím jsem porušila pravidla.... Nemůžu se zde zdržet dlouho, protože mě už hledají. ˝
Po svém proslovu se obrátila k Yohovi. ˝Yoh, pamatuj si, že nejsnazší cesta, jak porazit Krále šamanů, je porazit jeho srdce. ˝
A pak se ještě otočila k Lennovi. ˝ Dědici rodu Tao, ty nevěříš, že jsem s Annou příbuzná.... snad tě tohle přesvědčí... ˝
˝Co- ˝
PLESK!
Lennovi meč vypadl z ruky a zazvonil o podlahu. Lenny sám si zakrýval pravou tvář dlaní a zíral na Elenu.
˝Doufám, že jsem tě přesvědčila.˝ Řekla s úsměvem.
S tím zmizela. Prostě se rozplynula ve vzduchu.
Yoh ztěží zadržoval smích. Tohle se opravdu povedlo, Len dostal facku! A od dívky, která byla mladší než on!
Len nakonec zvedl svůj meč ze země a promluvil: ˝Teď už jí věřím... ˝
˝Fakt? ˝
˝Fakt. ˝
˝Co tím vším myslela? Porazit Krále šamanů... to je ale hovadina! Mají asi stejnou šanci, jako kdyby chtěli zastavit příliv! Když mluvíme o porážce.... Yoh, kde je přesně Anna? Yoh?
Yoh, vnímáš? ˝
Yoh zíral do prázdna a horečně přemýšlel.
Nejsnazší cesta, jak porazit Krále šamanů, je porazit jeho srdce.
Porazit jeho srdce? Možná... myslela ranit ho. Vzít to, co má ze všeho nejvíc rád...
Panebože... Anna!
Yoh se prudce napřímil a málem tak porazil Lena, který mu mával rukou před obličejem.
˝Lenne, průšvih! ˝
˝Co? ˝
˝Anna! ˝
˝Co- Ježíši! ˝ Hlesl Len a zbledl. ˝Yoh, kde teď může Anna být? ˝
vNo...asi ještě ve vlaku. ˝
˝To je vážně skvělé! ˝ Len začal chodit po pokoji a rozhazoval přitom rukama. ˝ Jestli ji vážně přepadnou, tak jí nemůžeme pomoct! ˝
˝Uklidni se, Lene. Půjdu najít Annu. Bude v pořádku. ˝
˝Ne, nebude! ˝ Zařval Len. ˝Asi to nechápeš, Yoh! Pamatuješ si ještě svůj první souboj s Faustem? Kvůli Mortymu jsi byl poražen, protože jsi se nedokázal ovládnout! S Annou to bude ještě horší! Kvůli Anně uděláš cokoli a víš to. A co když právě na tohle spoléhají? Že zpanikaříš a dovedeš je přímo k ní? ˝
˝I to je možnost, Lene. Ale risknu to. Nenechám ji samotnou. ˝
Yoh si sedl do křesla a začal přemýšlet. ˝ Teď je ve vlaku. Ten už nechytneme a čekat na další spoj nás strašně zdrží... Lene, máš nějaký nápad? ˝
˝Yoh, řekl jse-˝
˝Jdu s tebou nebo bez tebe! ˝
˝Yoh, jsi můj nejlepší přítel. Nechci tě ztratit. ˝
Yoh na něj jen vyjeveně zíral. Takhle Len normálně nemluvil. Ledaže.... by mu ta kniha hodně prospívala.
˝Pak mi pomoz! ˝ Oba toho dokážeme víc.
Len se podvolil. ˝ Dobře, Yoh. Můžeme si vzít můj terénní vůz. Pokud vyrazíme hned, tak bychom v Izumo mohli být chvilku po Anně. ˝
˝Dobrý nápad. ˝
˝Snažím se. ˝
Yoh se vyšvihl z křesla. ˝Jdeme na to! ˝ A zamířil ke dveřím. Len ho následoval.
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Fénix Noci 3

31. srpna 2008 v 8:01 | Ebigael114
Yoh se s rukama v kapsách vracel domů. Co tady budu sám dělat? Ptal se sám sebe. Když dorazil domů, šel si uvařit něco k jídlu.
V jídle se jen nimral, protože stále myslel na Annu.
˝Mistře Yoh? ˝
˝Ano, Amitamaru? ˝
˝Proč jste tak smutný? ˝
˝Protože... jsem tady sám. ˝
˝Nejste, mistře Yoh... dlouho už ne. ˝
˝Co tím-˝
Crrrng
Kdo to může být? Pomyslel si Yoh. Hodil okem po Amitamaru, ale jeho výraz byl neproniknutelný. Povzdychl si a šel otevřít. Přede dveřmi stál nějaký kluk oděný ve fialovém kabátu a měl žlutou šálou kolem tváře.
˝Ahoj, Yoh. ˝
Yoh jen překvapeně zamrkal. ˝Lenny? Jsi to ty? ˝
˝Jsem to já. Můžu dál? ˝
˝Jasně. ˝
Len se protáhl kolem Yoha dovnitř. Sundal si kabát a pověsil ho na věšák.
˝Hej Lenny, dáš si něco k jídlu? ˝
˝Za prvé: Neříkej mi Lenny! Za druhé: Ano, něco bych si dal. ˝
˝Promiň. ˝
Zatímco mu Yoh připravoval něco k jídlu, Lenny se rozvalil na gauči v obýváku. Konečně teplo! Pomyslel si. Z relaxování ho vyrušil Yoh, který přinesl podnos s jídlem.
˝Promiň Lene, ale nic lepšího tady nemám. ˝
˝Nevadí, mám hlad jako vlk! ˝
Len se hladově vrhl na jídlo. Yoh trpělivě čekal, až se nají.
˝Lenny? ˝
˝Neříkej mi tak, jestli nechceš zažít něco bolestivého! ˝
˝Ehm... proč jsi tady? ˝
Len si dal s odpovědí načas. Když promluvil, tak pečlivě volil slova.
˝Víš, já ani nevím. Někdo mi volal a řekl mi, že jsi v nebezpečí. Tak jsem přerušil své prázdniny a přijel jsem vlakem za tebou.... ˝
Yoh se nervózně zasmál. To přece nemůže myslet vážně! Ale jeden pohled do jeho tváře mu dal najevo, že ano.
˝Uhm, Lene? Co všechno ti ten neznámý řekl? ˝
˝Nebyl to ten neznámý, ale ta neznámá. Řekla mi, že brzo budeš v ohrožení života a že já jsem jediný, kdo ti může pomoci. Zní to divně, já vím, ale je to pravda. ˝
Yoh se kousl do rtu. Tohle bylo divné, hodně divné. A navíc tady nebyla Anna, ta by si věděla rady...
˝Yoh? ˝
˝Hmm? ˝
˝Kde je Anna? Čekal jsem, že tady bude. ˝
˝Musela narychlo odjet do Izumo. Nevím, kdy se vrátí... ˝
Len se na něj pátravě zahleděl.
˝Yoh, co to máš kolem krku? Nějaký kouzelný talisman? ˝
˝Noo..ani ne... Víš, to je... ˝
˝Přestaň blábolit a vyklop to! ˝
˝Dala mi ho Anna. ˝
˝COŽE?! ˝ Lenny vypadal, že mu vypadnou oči z důlků.
˝Anna ti dala dárek? ˝
˝Ano. ˝
˝Jen tak? ˝
˝Hmm. ˝
˝A nic za to nechtěla? To se mi nezdá... ˝
˝To jen proto, že ji dobře neznáš! ˝
Len se chvilku tvářil nedůvěřivě, ale pak se pousmál a začal provokovat.
˝Yoh, nechtěl bys mi něco říct? ˝
˝Ne, proč? ˝
˝Já jen.... copak jste tady dělali ty dva dny? Jen tak sami? ˝
Yoh zrudl rozpaky. ˝Nic... ˝
˝Tak nic, jo? To by ti nevěřil ani chromý čmelák trpící epilepsií! ˝
˝Nic, opravdu! ˝
˝To vykládej někomu jinému! ˝
˝A co ty a Tamara? ˝
Len zrudl jako rak. ˝Do toho ti nic není! ˝
Za Lennyho zády se zhmotnil Bason. ˝ Ale mistře Lene, neměl byste skrývat své city. Věřím, že tak zněla hned první poučka v knize Jak se stát citlivou osobou. ˝
Yoh se začal hlasitě smát. Len naopak zrudl ještě víc.
˝Basone, zmiz! ˝ Jakmile duch zmizel, zaměřil se Lenny na řehtajícího se Yoha.
˝Yoh, laskavě zmlkni! ˝
Yoh se smál dál jako šílenec.
˝Zmlkni!! ˝ Lenny tasil svůj meč Bouřek a hrot se zastavil přímo před Yohovým nosem. Yoh postupně zmlkl.
˝Děkuju. ˝ Řekl Lenny a posadil se.
Yoh si mimoděk pohladil špičku nosu. ˝Lenny, co máš v plánu? ˝
˝Nic, ty jsi přece šéf! Něco vymysli! ˝
˝No... mohli bychom vypátrat, kdo ti to volal. ˝
˝To jsem už zkoušel. Byla dost chytrá. Nemohl jsem se dopídit, odkud volala, a to jsem použil všechny fígle... Můžu ti říct, že byla spíše mladší a přesně věděla, co mi chce říct. ˝
˝Aha... máš nějaký tip? ˝
˝No vlastně... ne. ˝ Špitl poraženě Lenny.
˝Nevadí... potřebujeme plán. První musíme zjistit, kdo ti volal. Je jedno odkud.... ˝
Přemýšlel nahlas Yoh. Lenny jen zamyšleně přikyvoval a prohlížel si rytiny na svém meči.
˝Yoh, myslím, že bys měl tento dům opustit. ˝
Yoh na něj vyvalil oči. ˝ Lene, to nemyslíš vážně! ˝
˝Myslím. Pokud ti opravdu chce někdo ublížit, tak určitě ví, kde bydlíš. Věř mi, mám zkušenosti.... ˝
Lenny samozřejmě narážel na dobu, kdy se potkali. Byla to nepříjemná zkušenost. Zvlášť pro Yoha.
v.... a proto bude lepší, když takříkajíc vyklidíš pole. A protože Král duchů rozhodl, že k vašemu spojení dojde až on uzná za vhodné, tak nemáš moc šancí. Pochop to, prosím.v
Lenny se upřeně díval na Yoha, který o tom přemýšlel. Neměl ponětí, že toto místo opustí tak brzy.
Nakonec si povzdechl a souhlasně kývl.
˝Dobře. Jen si skočím pro meč světla. ˝
˝Dobře. Počkám tady. ˝
Yoh se zvedl od stolu a zamířil ke schodům. Nahoru doslova vyletěl a brzy zastavil před svým pokojem. Uvnitř vládl chaotický nepořádek. Cédéčka BOB byla naskládána ve vysokém naklánějícím se komínu, po pokoji se válely trička a džíny v různých stupních pomačkanosti a ušpiněnosti a jeho postel připomínala něco jako místo po výbuchu pumy. Prostě pokoj normálního dospívajícího muže.
Yoh se chvíli hrabal ve špinavém oblečení, až konečně rukou nahmatal plátěný obal meče světla. Vyprostil ho zpod hromady šatů a poté meč opatrně vytáhl z pochvy. I za roky těžkých bitev na ostří nebyla ani nejmenší rýha. Mosuke meč opravil tak dobře,až se Yohovi zdálo, jestli jej nějak neočaroval (viz Manga - pozn. autora). Nakonec na sebe hodil kabát a vyšel z místnosti. Když se chystal sejít po schodech dolů, tak zaslechl nějaký zvuk přicházející z Anniny místnosti.
Zvláštní, Anna přece měla být na míle daleko...
Yoh se potichu přikradl až ke Anniným dveřím a se slabým zaskřípěním je otevřel.
˝Anno? ˝ Zašeptal Yoh. Nepřišla žádná odpověď.
Místnost byla dokonale uklizená. Yoha až mátlo, jak může někdo být tak závislý na pořádku. Všechno bylo perfektně srovnáno a uklizeno. Nebyla zde jediná věc, která by neměla své místo.
Yoh pokoji se cítil až nesvůj, protože vypadal nepoužívaně a prázdně. Jeho pokoj naproti tomu vypadal jako skladiště. Anna ho už dávno přestala nutit, aby si v pokoji uklidil. Věděla, že to nemá cenu, protože Yoh dokázal nepořádek během 30 minut zase obnovit.
Yoh se opatrně vplížil do pokoje. Nikdo sice neviděl, ale byl instinktivně na pozoru.
˝Amitamaru? ˝ Zašeptal Yoh. Duch se neslyšně zhmotnil za Yohovými zády.
˝Necítím ničí přítomnost, Yoh. Zřejmě se ti to jen zdálo. ˝
˝...možná ano. Radši se tady ještě porozhlédnu. ˝
Yoh se rychle podíval pod postel. Nic. Pak přešel ke skříni a rychle ji otevřel. Skříň byla prázdná. Když chtěl Yoh odejít, tak si koutkem oka všiml malé žluté knížky. Vypadala mírně zašle a ohmataně. Na obalu se vyjímal název Deník.
Deník? Anna si vede deník? Pomyslel si Yoh zmateně.
Sehnul se a zvedl knížku. Pak si sedl na okraj postele a začal zírat na deník.
Měl bych? Přece jen to je Annino soukromí.....
˝Mistře Yoh, podíváš se dovnitř? ˝ Zaškemral Amitamaru. ˝I já bych rád věděl, co se honí Anně hlavou... ˝
˝Amitamaru! Už tak bude špatné, že se podívám já sám. Jestli to Anna někdy zjistí, tak jsme vyřízení! ˝
˝Ale mistře Yoh! Na mou čest přísahám, že budu mlčet jako hrob! ˝
Yoh se na něj zadíval, jestli to myslí vážně. Zjevně myslel. Yoh si rezignovaně povzdechl a přikývl.
˝Tak dobrá, ale pamatuj na svůj slib! ˝
˝Samozřejmě. ˝
Yoh opatrně otevřel knížku a zadíval se na první stránku.
Můj Deník
Anna Kyouyama
Milý deníčku,
Ten kdo tě bez mého vědomí bude číst, osobně zažije můj Svět bolesti.Za narušení mého soukromí s ním nebudu mít slitování.
Yoha zamrazilo. Anna by dřív byla rozhodně schopná svou hrozbu splnit. Sice se hodně změnila, ale krk by za její milosrdnost nedal.
Otočil stránku a začetl se do prvního zápisu.
Úterý
Dnes byl opravdu podivný den. Stala jsem se právě žačkou mistryně Kino, abych se stala Itako. Snad mi to pomůže, aby mě ti duchové přestali strašit a místo toho mi sloužili. Slibuju, že se budu pilně učit a naučím se všechno, co bude třeba!
Málem jsem zapomněla, potkala jsem taky nějakého tmavovlasého kluka. Je otravný, hloupý a pořád se připitoměle směje. Taky se mi snažil ukrást mou šálu. Idiot! Doufám, že se s ním moc často nepotkám....
Yoha bodlo u srdce, že ho takto ve svém deníku odbyla. Samozřejmě, tenkrát byli ještě děti, ale přesto....
Yoh si jejich setkání pamatoval jakoby to bylo včera...
Osmiletý Yoh skotačil po krásně zeleném útesu. Měl rád toto místo, protože mohl ve stínu stromů pozorovat moře a poslouchat racky.
Yoh se radostně šklebil na oblaka. Tamten vypadá jako Matanume! Pomyslel si. A s hlavou zakloněnou pokračoval ve skotačení. Najednou se mu do něčeho zapletly nohy a on se rozplácl na trávě.
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Fénix Noci 2

31. srpna 2008 v 8:00 | Ebigael114
Crrr..crrr..
Anna se jemně vymanila z Yohova objetí a postavila se. Jdu to vzít. Řekla a vzápětí odešla do haly. Vzala sluchátko od telefonu a řekla:
˝Dům Asakurů, u telefonu Anna. ˝
˝Anno, tady Kino. ˝
˝Mistryně Kino? Co potřebujete? ˝ Zeptala se Anna.
˝Potřebuji, abys okamžitě přijela. ˝
˝Ale... proč? Vždyť za vámi přijedeme už za týden.. ˝ pokusila se Anna o odpověď, ale byla přerušena.
˝Tato věc nesnese odkladu. Okamžitě přijeď. ˝ Řekla Kino ostře. ˝Na nádraží tě vyzvedne Yohmei. ˝
˝Ale.. co Yoh? ˝ Vzmohla se Anna na nějaký odpor.
˝Ten zůstane tam, kde je. Bude to tak lepší... ˝ odpověděla chladně Kino.
˝Co tím myslíte? ˝ Zeptala se Anna stejným tónem.
˝Pozor na tón, děvenko! Pro své rozhodnutí mám své důvody. Teď udělej, co jsem ti řekla. ˝
Štěkla Kino a zavěsila.
Anna naštvaně práskla se sluchátkem a vrátila se k Yohovi. Yoh k ní zvedl zrak a tázavě se usmál. Anna kolem něj nevšímavě prošla a zamířila do svého pokoje. Yoh jen zíral, ale pak se zvedl a běžel za ní.
˝Anno? ˝
Dostihl ji až ve dveřích, jenže Anna mu zabouchla přímo před nosem.
˝Anno, co se stalo? ˝ Zavolal Yoh, ale nedostal žádnou odpověď.
˝Anno? ˝ Yoh poprvé v životě vstoupil bez dovolení do Anina pokoje. Anna si podle všeho balila věci. Měla už otevřený svůj malý kufr a právě nesla pár věcí ze své skříně.
˝Anno, ty někam odcházíš? ˝ Zeptal se nevěřícně. Anna neopověděla, ale její oči metaly blesky.
To byl indikátor, že se stalo něco vážného. Anna normálně dokázala velmi dobře skrýt své emoce.
Yoh se jí postavil do cesty. Anna k němu vzhlédla s ledovým výrazem v obličeji a neřekla nic.
˝Anno, kdo to volal? ˝
˝Kino. ˝
˝A co chtěla? ˝
˝Chce, abych hned teď odjela do Izumo... ˝
˝Už? Proč jsi to neřekla hned, půjdu si taky zbal-˝
˝Ty to nechápeš! Řekla, že mám odjet do Izumo a ty máš zůstat tady. ˝
Yoh na ni chvilku zíral a pak se zmohl na jakoustakous reakci.
˝Ale... proč? ˝
˝Nevím! Myslíš si, že mi řekne všechno? Nevím, co tím sleduje a už vůbec nevím, co tam budu bez tebe dělat!! ˝
˝Anno, já... ˝Yoh nevěděl, co na to má říct. Tohle se Kino nepodobalo, takto měnit termíny. Určitě tím sledovala něco velkého...
Anna si sedla na okraj postele a dívala se do země. Mohla s Yohem strávit Vánoce, a místo toho....
˝Anno? ˝ Yoh si sedl vedle ní a objal ji. Lehce se poddala.
˝Yoh, já tam nechci jet. Ne bez tebe. ˝
˝Musíš. Kino nás může komandovat, dokud nejsme manželé. Ale to se brzy změní... ˝ řekl Yoh a kývl směrem k Anině prstenu. ˝Bude to jen týden... pak za tebou přijedu. ˝
˝Ale Yoh, Kino řekla.. ˝
˝Kino přesně řekla, že za ní máš přijet teď. Já se tam mám ukázat za týden. Tak zněla dohoda. ˝Usmíval se vítězně Yoh. Anně po jeho prohlášení zvlhly oči.
˝Yoh... ˝
˝Taky tě miluju. ˝ Řekl Yoh a políbil ji na čelo.
˝Já tebe taky. ˝
˝Anno, měla by sis sbalit. Kino nesnáší zpoždění. ˝ Zašeptal Yoh a zvedl se z postele. Anna ho ale chytila za ruku.
˝Yoh? ˝
˝Hmm? ˝
˝Budeš mi chybět. ˝
˝Ty mě taky, ani nevíš jak. ˝
˝A Yoh? Nešel by ses se mnou projít? Víš... předtím, než odjedu? ˝
Yoh se jí zadíval do očí. Byly plné očekávání, naděje a ... lásky.
˝Jasně že půjdu! ˝ Odpověděl a usmál se. Anna mu úsměv oplatila.
˝Fajn, tak za chvilku dole! ˝
˝Fajn! ˝
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
O chvilku později se sešli dole. Oba měli své kabáty a Anna měla červenou šálu.
˝Tak tedy, Anno, kam bys chtěla jít? ˝ Zeptal se galantně.
˝....do parku. ˝
Jakmile vyšli ven z domu, tak Yoh zamkl dveře. Anna ho pak vzala za ruku a přivinula se k němu, přičemž Yoh ji jednou rukou objal. V této pozici dorazili až do parku. Zastavili u jezírka a dívali se na zamrzlou hladinu. Yohovi tento moment něco připomínal, ale nebyl si jistý, co.
˝Yoh, pamatuješ si na tuto chvíli před třemi lety? Když jsi měl odletět do Ameriky hledat Doubie Village? Tehdy jsem ti chtěla říct, že.. že tě miluju celým svým srdcem. Ale nedokázala jsem to. Nedokázala jsem se přinutit mluvit.... ˝
˝Anno, to přece nevadí. Chtěl jsem říct něco podobného, ale... bál jsem se, že mi dáš facku a vysměješ se mi. ˝
Anna se na něj zvláštně podívala. ˝ Proč bych to dělala? ˝
˝Protože... tenkrát jsem ještě nevěděl, jestli jsi se mnou z lásky nebo z vůle mé babičky. Víš... tehdy jsi pořád mluvila o tom, že mám povinnost zařídit ti lehký život královny, a já... nevěděl jsem jestli mě miluješ nebo jestli chceš být jen královnou a mě bereš jako nutnost. Vždycky jsi byla chladná a mučila mě svým tréninkem, jako bys ke mě nic necítila. Proto jsem se bál. ˝
Yoh se uvolnil. Konečně jí řekl to, co jí chtěl říct už dávno. Teď odevzdaně čekal na reakci. Mohla mu vrazit facku, mohla na něj začít ječet...
˝Yoh.... vždycky jsem tě milovala. Od prvního okamžiku, co jsem tě spatřila. Ale... nikdy jsem nedokázala dát city najevo. Promiň mi to, prosím. ˝
˝Není co. Nikdy jsem ti to nevyčítal. Mám tě rád takovou, jaká jsi. A tak to bude navždy. ˝
Yoh ji pohladil po tváři a políbil ji. Téměř okamžitě mu polibek vrátila. Zůstali tak několik minut, jen se líbali. Nakonec Anna přerušila mlčení.
˝Víš, Yoh, tohle jsme měli udělat už dávno... ˝
˝Lepší pozdě než nikdy, ne? ˝ Zeptal se s laškovným úsměvem na tváři.
˝To ano... Yoh, přijeď brzy. Nevím, co tam budu sama dělat. ˝
˝Budeš tam s Tamarou. ˝ Snažil se ji Yoh rozptýlit, ale Anna se kysele ušklíbla.
˝Jasně, ale Tamaru nemám moc ráda. ˝
˝Tak ten čas můžeš využít k zakopání válečné sekery. ˝
˝Možná... první se ale přesvědčím, že už o tebe opravdu nestojí. ˝
˝I kdyby stála, tak jsem pořád jen tvůj, Anno. Na tom se nic nezmění. ˝
˝Já vím. ˝ Řekla Anna a položila si hlavu na Yohovo rameno.
˝Měli bychom se vrátit, ať nezmeškáš vlak. ˝
˝Yoh? ˝
˝Hmm? ˝
˝Když jsi byl v Americe v nebezpečí, tak jsem jela za tebou a pomohla ti, i když jsem nemusela... Yoh, uděláš to samé i pro mě? ˝
˝Proč se p-˝
˝Odpověz mi. ˝ Zašeptala. ˝Prosím. ˝
˝Udělám to. Nesnesu pomyšlení, že by se ti něco stalo! ˝
Anna se jen usmála. Yoh ji políbil na čelo a poté se vydali zpět domů. Anna se v duchu radovala. Teď už věděla, že ji Yoh neopustí.
Když přišli domů, Anna si sbalila kufr a Yoh jí uvařil něco na cestu. Poté se vydali na nádraží. Yoh Anně podržel kufr, zatímco Anna si kupovala lístek. Povzdechl si. Doufal, že to není nic vážného, že Kino si chce jen s Annou o něčem důvěrně promluvit.. Jenže proč po něm Anna chtěla, aby jí něco takového slíbil?
Jeho úvahy přerušila Anna, která se vrátila i s lístkem. Nastalo trapné ticho, které přerušil až příjezd vlaku. Když Anna nastupovala, Yoh ji chytil za ruku. Naposled se jí podíval do očí a dal jí poslední pusu.
˝Vrať se mi. ˝ Zašeptal.
˝Neboj se, je to jenom na týden. ˝
˝I tak... ˝
˝Setkáme se, slibuju. ˝ Zašeptala Anna a zavřela za sebou nástupní dveře. Když vlak odjel, Yoh zůstal sám na opuštěném nádraží.
-_-_-_-_-_- -_-_-_-_-_-
Anna seděla v kupé a byla hluboce ponořená do svých myšlenek. Měla mu to říct? Kruci, už zase se nedokázala přinutit!
A i kdyby mu to řekla, stejně by jí nemohl pomoci. Nemohl zabránit tomu, aby slyšela myšlenky druhých. Bylo to čím dál horší. Dřív myšlenky cizích slyšela, jen když chtěla. Teď ale nekontrolovatelně odposlouchávala všechny a všechno okolo a ani uzavření mysli moc nepomáhalo.
Někdo poklepal Anně na rameno. Když vzhlédla, uviděla průvodčího, který se nad ní skláněl. Jízdenku, prosím. Řekl. Zatímco se Anna skláněla, slyšela jeho mysl.
Panebože, co já tady dělám..... měl jsem na víc, tak proč dělám průvodčího...... šíleně jsem to zbabral......
Anna zavřela oči, aby se uklidnila. Vytáhla svou jízdenku a podala ji průvodčímu. Ten ji orazil a vrátil Anně. Poté odešel.
Anna si četla knihu, aby se nějak zabavila, když to náhle začalo nanovo.
Hrůza, co se mi stalo....... proč tak zírá...... neotravuj, nechci tě ani vidět........ proč nemám žádné přátele....... je to hňup a nic jiného.....
Tyto a jiné nesrozumitelné bláboly zaplavily její mysl. Anna se zjevnými obtížemi zablokovala přístup do své mysli a hlasy jakoby zázrakem utichly.
Jak já nesnáším místa přeplněná lidmi! Pomyslela si Anna. Protože jako Itako dokázala slyšet myšlenky ostatních, tak se instinktivně vyhýbala veřejným místům. Nechodila do obchodů, do kina a školu snášela jen taktak. Bylo to pro ni taky částečně trapné, protože nedopatřením vyslechla problémy, starosti a sny ostatních.
Do Anina kupé vešel mladík s velkou cestovní taškou. Rozhlédl se a pak se tázavě podíval na Annu.
˝Promiňte, je tady volno? ˝
Anna přikývla a mladík se posadil. Díval se z okna a zřejmě o něčem přemýšlel. Anna si ho přestala všímat a vrátila se ke své knize.
Ty jsi ale pěkná kočička.
Co? Pomyslela si Anna a tázavě zvedla oči. Mladík se na ni usmíval.
Vsadím se, že jsi skvělá v posteli.
˝Drž hubu! ˝ Zaječela Anna. Mladík sebou trhl a prudce se ohradil.
˝Vždyť jsem nic neříkal! ˝
˝Nejsem žádná pěkná kočička! Teď laskavě vypadněte! ˝
˝Co... ˝
˝Neslyšel jste?! ˝
Mladík se uraženě zvedl a odpochodoval pryč z kupé.
Děvko....
Anna naštvaně zírala na stěnu kupé. To ani nemůže absolvovat jízdu vlakem bez toho, aniž by ji někdo obtěžoval?
Lidé se vždycky báli toho, čemu nerozumí, a proto ji nenávidí. Nenávidí ji, protože je Itako. Byla sama...
Nikdo ji nikdy neměl opravdu rád...
Náhodou jí padl zrak na prsten, který jí dal Yoh. Usmála se.
... s vyjímkou jednoho člověka.
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

NOVÝ SVĚT 2. DÍL PO 5 LETECH

31. srpna 2008 v 1:59 | Ebigael114
Příbeh po pěti letech!
Ještě jsem zapoměla že doba tohohle příběhu je po tom co Yoh porazil Zeka!
A s ní jeho milovaná sestra …štěstí které se k němu dnes ráno vrátilo bylo neuvěřitelně silné!,,Merry!!!"zavolal Yoh do tmy která zůstala po jeho sestře když skončila píseň.
Nechtěl teď udělat nic jiného než jít za ní, zvedl se a prošel kolem Anny směrem k podiu, vystoupil po schůdku a zašel do tmy. Ta kterou hledal teď k němu stála zády a povídala si s nějakým chlapem, nevydržel to popadl jí za loket a prudkým pohybem otočil k sobě …po pěti letech viděl znovu ty překrásné tmavě modré oči ve kterých cítil znovu jako tenkrát, tu něhu a lásku kterou k němu sestra chovala, byl to snad nejhezčí pocit v jeho životě ta úleva, že se jí nic nestalo!Slova by v této chvíli nepomohla, oba jen zavřeli oči a padly si do náručí cítili se milováni a věřily že ted našli cíl jejich života, ,,Merry …"vychutnával si Yoh příchuť jména své sestry ,,...bál jsem se o tebe!"po těchto slovech se mu oči zalili slzami …slzami radosti,úlevy a štěstí!Byli to dvojčata (až se Yoh dozví o Zekovi tak trojčata).
Yoh si náhle vzpomněl že v sále nechal čekat Annu, vzal Merry za ruku a vedl jí do té místnosti. ,,Ahoj …"řekla chladně Anna, ,,snad nežárlí,, pomyslel si Yoh a trochu se nad tou myšlenkou pousmál … ,,moc ráda tě vidím Anno!"naznačila Merry objetí ale Anna jí uhla a : ,,Myslím že by si nám vše mohla říct cestou …jdeme!" Yoh i Merry za Annou šli jako beránci, do půlky cesty nikdo nepromluvil ani slovo, to ticho prolomila Anna ,,Tak kde jsi byla těch pět let?" modrooká dívka se zarazila a začínala slzet ,,u Zeka …"řekla potichu, ,,a to je vše?víc mi k tomu neřekneš?"nenchala se Itako odbít ,,tak dobrá ale je to na dlouho …"všichni tři zpomalili krok a pozorně poslouchali. ,,Tak teda přesně před 5ti leti a jedním měsícem se mi zdál strašný sen…byl v něm Zek a duch ohně nikdo jiný z jeho kumpánů,zdálo se mi o nějaké hvezdě co má v kapse toho svýho kabátu, že to je to medium zkrze které ovládá všech pět elementů… a co ještě, tenhle sen se odehrával v lese kousek od domu Yoh víš který myslím?"zarazila se Merry na chvíli ,,Jistě…" odpověděl její bratr a zase nastražil uši ,,Tak bylo to přesně tam…a protože jsem svým snům vždy věřila nějak se mi povedlo se probudit, hned jsem tam běžela po stejné ceste ve stejných stopách jenže když jsem byla na určeném místě Zeke tam nebyl tohle ,,byl opravdu asi jenom sen,, pomyslela jsem si v duchu… ,,ne nebyl,, ozvalo se za mnou byt to zek… ,,co si po mě chtěla má milá sestřičko?,, jeho hlas byl tak zlý, povolala jsem Daimonda (Merryn duch strážný je to něco jako duch vody ale v podobě čínského draka a ovládá jen vodu) přiblížila sem se k němu co nejvíc, věděla jsem že nemám šanci jestli že bude ovládat všechnyy živly vzala jsem mu tu hvězdu a z bezpečné vzdálenosti si ji prohlížela měla 5 cípů a na konci každého z nich bylo kolečko s obrázkem vlnky,plamínku,stromu,větru a blesku začala jsem je jednotlivě odlamovat… nejdřív vodu abych měla něco co on ne pak zemi a stačila jsem nalomit energii, ale pak mi to sebral začali jsme bojovat když jsem měla u sebe ty dva živly měla sem jejich moc byli jsme skoro vyrovnaní ale nakonec sprostě vyhrál spálil Daimondovi křídlo!A nakonec mě zajal kvůli tomu že chtěl zpět ty dva živly…schovala jsem je svému duchovy za zuby, ale jak si pak Zeka porazil jeho vězení se zlomilo a já mohla utéct!...díky Yoh.."skončila Merry svůj proslov a se skloněnou hlavou se otočila na Yoha ,,Merry upřímně jsem ani nevěděl že tě drží Zek…ale to jedno hlavně že jsi zpátky"odpověděl Yoh upřímě ,,Mno vlastně tě taky ráda vidím…"řekla skoro neslyšně Anna a zastavila se, Merry se k ní otočila a než stačila uhnout objala jí, no a něž aby se vzpírala jí také objala.
Když došly domů čekalo je překvapení, kluci se uplně vyprdly na jijich svolení a udělaly si párty bez nich.Amidamaru a Bason létali vzduchem asi si hráli na honěnou…Len s Tryem a Ryem se jak jinak hádali a Faust obdivoval Elisu stručne byla párty v plném proudu, ale jakmile si jich všimly všichni ztichly hlavně když uviděli neznámou dívku vedle Yoha a nasupenou Annu kdoví co je mohlo za tu chvíly napadnout. ,,A-ahoj!"poydravila Merrz nesměle a mávla rukou, nic tak to dál už radši neskoušela mno Yoh jí v tom přece nemoh nechat ,,Dámy a pánové thle je moje sestra Merry!" všem jen spadli huby a….
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Moja ANBU maska

31. srpna 2008 v 1:37 | Ebigael114 |  moje anime vyrobky
dalsie obrasky pod perexom...poviem vam bolo to tazke!

Moja Icha Icha Paradisu

31. srpna 2008 v 1:36 | Ebigael114 |  moje anime vyrobky
chystam sa na 2

Ako si stiahnete VIDEO?

30. srpna 2008 v 11:10 | Ebigael114 |  Tutorials
takze toto je fkt superne aj ked ja pouzivam program save2pc ale toto je tiez dobre
Di na www.youtube.com najdi video co chceš stáhnout a zkopíruj URL

Ako si vyrobite blog?

30. srpna 2008 v 11:10 | Ebigael114 |  Tutorials
  1. Otevřete si stránku www.blog.cz.
  2. Až se vám stránka načte,klikněte na "Založit nový blog".
  3. Otevře se vám stránka,kde se musíte zaregistrovat.Abyste se zaregistrovaly,musíte vyplnit údaje.
  4. Až vyplníte údaje,tak se podívejte dolejš,co pak ještě musíte vyplnit.
Vyplnění údajů:
  1. adresa - to je adresa blogu např. já mám radmardo toho políčka napište,jakou chcete mít adresu blogu
  2. zvolte si heslo - do políčka napiš heslo,heslo je důležité k tomu,aby ti někdo nevlezl do blogu a nenapsal ti třeba článek
  3. heslo znovu - sem napiš to samé heslo,které jsi napsal/a v kolonce "zvolte si heslo",je to důležité,kdyby jste ho omylem napsaly špatně
  4. email - to je důležitá věc pro založení blogu,protože na e-mail ti příjde e-mail s aktivačním klíčem,více o e-mailu se dozvíte dolejš
  5. podmínky používání- je nutné zaškrtnout políčko "souhlasím s podmínkami" pokud políčko nezaškrtnete,nevytvoří se vám blog
  6. založit - už jsi vyplnil/a údaje?tak klikni na políčko "založit" a jestli to proběhne bez problémů,už bude blog založený,pak ještě vyplníte nějaké věci,které najdete dolejš
E-mail:
  1. Na email ti příjde aktivační klíč kterým aktivuješ blog a pokud blog neaktivuješ do 14 dnů,bude blog automaticky smazán!
  2. Na e-mail ti příjdou takový ty podrobnosti a třeba když zapomeneš heslo tak ti tam příjdou podrobnosti a pošlou ti to heslo nebo tak něco.
  3. Když budeš mít v menu Zprávu autorovi a někdo ti napíše vzkaz,tak ti na e-mail příjde ten vzkaz,mě napsaly takový ty sprostosti ale co se dá dělat.
Další údaje:
  1. Název blogu- Napište,jak se váš blog bude jmenovat,název se bude zobrazovat v záhlaví a bude se tak jmenovat nahoře.Např. Můj blog - Microsoft Internet Explorer.Potom klikněte na další nebo co to tam je.
  2. Rozvržení stránky - Vyberte si,jestli chcete menu vlevo nebo vpravo a jestli chcete úzkou šířku nebo 100% šířku.
  3. Vzhled stránky- Vyberte si vzhled stránky,třeba sluníčko,most,noční strom atd. pak si to můžete kdykoliv změnit a můžete si tam dát svoje záhlaví a svůj vzhled!
Zdroj:http://akcaa97.blog.cz/rubriky/navody

Ako nad Mp3 na blog?

30. srpna 2008 v 11:09 | Ebigael114 |  Tutorials
Takže je to jednoduchý
1.najdi si ňákou mp3
2.dej vlastnosti pravim tlačítkem myši
3.a skopíruj si url Adresu
4.potom di na blog přihlaš se a dej nový článek.
5.a potom dej vložit odkaz a do url vlož skopírovaný url
potom si to jenom pojmenuj a je to hotový
Kopirovane z : (ikča)

Sladký Hlupáček 2/7...Koniec

30. srpna 2008 v 8:00 | Ebigael114
Yoh doufal, že by jí dárek mohl dát hned, ale to by porušil, co si předsevzal.
Pro Annu to bude mnohem větší překvapení, když ho najde pod malým vánočním stromkem, který nedávno zapůjčil. No, byla to vlastně malá, opelichaná jedlička, kterou Yoh ověšel kýčovitými ozdobami. Plánoval ji brzy ráno umístit na Anin stolek společně s dárkem.
˝Je pozdě, jdu si lehnout. ˝ Oznámila.
˝Jdu taky. ˝Odpověděl Yoh. Rychle všechno povypínali a šli po schodech nahoru.
˝Divné, neviděla jsem už hodiny Amitamara. Nevíš, kde je? ˝
˝Chtěl jít na hřbitov navštívit pár přátel, tak jsem ho nechal. ˝
˝Aha. ˝
Oba zmizeli ve svých pokojích. Yoh se převlékl a začal zírat na jedličku. Potom, co vymyslel úplně dementní plán, popadl jedličku a dárek. Pak šel zaklepat na Aniny dveře a trpělivě čekal na odpověď. Anna mu brzo otevřela.
˝Yoh, jsi si jistý, že to je dobrý nápad? ˝
˝Co tím myslíš? ˝
˝Po tom, co se stalo dole. ˝
Vypadal, že o tom přemýšlí. Nakonec se hřejivě usmál.
˝Slibuju, že budu v pohodě. ˝
Anna se taky usmála a pustila Yoha dovnitř. Byl to Yoh, kdo ji první objal. Byla překvapená, ale nic na to neřekla a přitulila se k němu. Opět použila jeho krk jako polštář.
Yoh jí chtěl svůj dárek dát hned. Prostě nemohl čekat do zítřka, vždyť byla tak krásná noc. Ale ještě nebyla půlnoc, bylo 11.45. Musel ji nějak zabavit, alespoň na chvilku.
Podíval se na Annu. Byla napůl v polospánku. Začal ji líbat na rty a tváře. Anna se zavrtěla a dala najevo podrážděnost nad rušením jejího spánku. A pak konečně otevřela oči.
˝Yoh? ˝ Povzdechla.
˝Pojď někam se mnou. ˝
˝Je pozdě a já jsem unavená. ˝
˝Prosíííííííííím, Anno! ˝
˝Ne. Anna znovu zavřela oči. ˝
˝Věříš mi? ˝
˝Myslíš, že bych tady byla, kdybych ti nevěřila? ˝
Yoh se ušklíbl.
˝Tak pojď se mnou na střechu.
˝Venku je zima, Yoh. ˝
˝To zařídím. ˝
˝Sněží. ˝
˝Už ne! ˝
˝Jsem unavená! ˝
˝Jenom na chvilku. Sibuju, že pak tě nechám dlouho spát. ˝ To byla lež, dokonce i on to věděl. Přece ji nemohl nechat zmeškat Vánoční ráno.
˝Ach jo. ˝ Řekla Anna a posadila se. Yoh to vzal jako souhlas a sebral přikrývku. Dárek přitom schoval do kapsy.Poté přešel k Anně a zabalil ji do přikrývky. Následně ji vzal do náručí a otevřel okno.
A pak se to stalo. Yoh vyskočil z okna na střechu, zatímco je ofoukl chladný vzduch. Anna jej užuž chtěla proměnit ve vzpomínku, když ucítila horkou energii, která je oba zahalila a udržovala je v teple. Yoh si sedl na parapet a Annu si posadil do klína. Anna se na něj výhružně podívala a přehodila přes něj část přikrývky. ˝Pitomče, plýtvat svým Furioku jen abys nás udržel v teple! A co vůbec děláme na střeše? ˝
Yoh se široce usmál a zadíval se jí do očí.
˝Podívej se nahoru. ˝
Podívala se, a bylo to překrásné.
Nebe bylo bez mráčku a hvězdy zářily tak jasně jako nikdy dřív. Bylo to dechberoucí a Anna si nemohla pomoct a začala se usmívat.
˝Všiml jsem si toho, když Amitamaru řekl, že přestalo sněžit. ˝
Anna neodpověděla, jen dál pozorovala hvězdy. Yoh si podvědomě dodal kuráže.
˝Víš, že tě miluju. ˝
Anna se usmála.
˝Vím. ˝
˝A.... Anno, pamatuješ si, jak jsem ti slíbil, že z tebe udělám svou ženu? ˝
Jako by to bylo včera. Myslela si a otočila se čelem k němu, ale Yoh se díval na hvězdy.
˝Ano, pamatuju. ˝
˝No... nikdy jsem to neudělal, že? ˝
˝Ne. ˝ Kam tím míří?
Yoh se jí podíval do očí s podivným úsměvem na rtech. Přitáhl si ji blíž, takže jejich tváře byly od sebe pouze několik centimetrů.
˝Anno? ˝
˝Ano, Yoh? ˝
Yoh jí ukázal ručně dělanou malou krabičku s dekorací. Když si ji Anna vzala do rukou, zjistila, že si dal práci s detaily. Bylo to roztomilé. ˝Otevři ji. ˝ Řekl. Anna poslechla a podívala se, co je uvnitř. Byl tam jednoduchý zlatý prsten s pěti malými diamanty.
˝Já vím, není to tak výstavní, ale slibuju ti, že ti koupím hezčí, až budu mít dost peněz. ˝
˝Ne. ˝
Yoh se na Annu podíval s tváří plnou obav, ale ona jen dál zírala na prsten. ˝ Nechci žádný jiný. ˝ Usmál se, srdce mu přetékalo štěstím. Pak si vzpomněl, co chce udělat. Vyndal tedy prsten z krabičky. Anna ho pozorovala, dokud jej nedržel přímo před ní. Yoh se jí podíval do očí.
˝Anno, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou? ˝
Anna se na několik okamžiků zavřela oči. Vychutnávala si okamžik, na který čekala tolik let. Pak si vzpomněla, že Yoh stále čeká na odpověď, a tak otevřela oči a usmála se.
˝Ano, myslím, že ti mohu prokázat tu čest, aby ses stal mým manželem. ˝
Společně se začali smát. Yoh se uvolnil od stresu, který v sobě měl už kolik týdnů. A konečně, Yoh umístil prsten na Anin prst. Anna se široce usmála, snad poprvé v jejím životě. Váha prstenu byla přirozená, jakoby tam odjakživa patřil.
Yoh přerušil její uvažování nad prstenem polibkem. Téměř okamžitě odpověděla hloubkou, kterou Yoh tak moc chtěl. Oba padli zády na terasu.Yoh začal hladit přes pas, po břiše a nakonec se dotkl jejích ňader. Anna jen zavzdychala nad jeho odvahou.Pak ji začal líbat na krk. Anna si to tak užívala, ale museli přestat.... prostě museli.
˝Yoh? ˝ Vzdechla. Asi ji vůbec neslyšel. ˝ Yoh! ˝ Opakovala víc důrazně.
Yoh přestal a podíval se jí do očí.
˝Když nepřestaneme teď, tak bude pozdě. ˝
Něco se v jeho očích změnilo. Racionalita převládla. Yoh tedy přikývl, naposledy Annu políbil a pak ji odnesl zpět do pokoje.
Když byli uvnitř, tak Yoh zavřel okno a položil Annu na postel. Začínala usínat, ale nechtěla usnout dřív, než si lehne on. Yoh se natáhl vedle ní, potěšený, že jej Anna zase použila jako polštář.
˝Buď dobrý polštář, Yoh. ˝ Zamumlala
Yoh ji políbil na čelo a pohladil ji po tváři. A pak ho osvítilo.
Řekla ANO..... řekla ANO..... chce se stát jeho ženou.... opravdu, řekla ANO!!
Yoh se široce usmál. Teď byla opravdu jeho a nosila prsten jako důkaz.
˝Yoh. ˝
Překvapený, že byla stále vzhůru, zamumlal: ˝ Hmm? ˝
˝Přestaň přemýšlet tak nahlas.... ˝
Usmál se a pevněji Annu objal.
˝Promiň. ˝
˝A Yoh? ˝
˝Ano? ˝
˝Vždycky jsem byla tvoje, hlupáčku.... ˝
KONEC
Príbeh mam z blogu Piškůůůtka

Návéd na profilacke menu.

29. srpna 2008 v 11:25 | Ebigael114 |  Tutorials
1. Otvorte si na svojom blogu Nový článek
2. Do neho napíšte všetko,čo chcete vo svojom Menu mať.Jednoducho si ho tam napíšte presne tak ako chcete aby Menu vizeralo..
Napríklad :Blog me.. xxx/
3. Na lište kliknite na HTML
4. To ,čo ste si na stránke napísali sa vám objaví v HTML kóde..
5. Kód si označte a skopírujte (ctrl+c)
6. Teraz chojte do NastaveníPoložky menu a odoberte odtiaľ všetko okrem Profilu
7. Pokiaľ nechcete aby sa vám objavoval nadpis Autorův profil,tak chojte do NastaveníMenuPísmo titulku boxu,dajte tú najmenšiu veľkosť a pokiaľ je možné farbu pozadia vašeho Menu.
8. Nakoniec chojte do Nastavení na Profil a do kolonky O mně vložíte (ctrl+v) ten kód čo ste zkopírovali a uložíte

Klavesove skratky...

29. srpna 2008 v 11:20 | Ebigael114 |  Tutorials
  • Alt + 1 ☺
  • Alt + 2 ☻
  • Alt + 3 ♥
  • Alt + 4 ♦
  • Alt + 5 ♣
  • Alt + 6 ♠
  • Alt + 7 •
  • Alt + 8 ◘
  • Alt + 9 ○
  • Alt + 10 ◙
  • Alt + 11 ♂
  • Alt + 12 ♀
  • Alt + 13 ♪
  • Alt + 14 ♫
  • Alt + 15 ☼
  • Alt + 16 ►
  • Alt + 17 ◄
  • Alt + 18 ↕
  • Alt + 19 ‼
  • Alt + 20 ¶
  • Alt + 21 §
  • Alt + 22 ▬
  • Alt + 23 ↨
  • Alt + 24 ↑
  • Alt + 25 ↓
  • Alt + 26 →
  • Alt + 27 ←
  • Alt + 28 ∟
  • Alt + 29 ↔
  • Alt + 30▲
  • Alt + 31▼
  • Alt + 64 @
  • Alt + 0169 ©
  • Alt + 0174 ®
  • Alt + 0164 ¤
  • Alt + 458 ╩
  • Alt + 459 ╦
  • Alt + 0134 †
  • Alt + 0215 ×
teda ale na mna to neplati ja ich neviem pouzivat asik preto ze mam Notebook...ach jooo
zdroj

Cinske Znaky 3

29. srpna 2008 v 11:15 | Ebigael114 |  ¤Japonský slovníček¤
RodinaPráceOnamalý

Cinske Znaky 2

29. srpna 2008 v 11:10 | Ebigael114 |  ¤Japonský slovníček¤
Drak
Věčnost
Nebesa